Elektrokolo je zajímavý kříženec bicyklu a motorky. Jedete na něm jako na normálním kole, ale motor vám navíc do nohou přidává pár koňských sil. Nápad je to geniálně jednoduchý a není divu, že první pokusy o sestavení elektrokola se začaly objevovat už před sto lety.
Motorku nebo kolo?
Řídit takové kolo ale nebyl žádný med. Výrobci neznali moderní slitiny, tudíž samotný rám byl těžký. Když se pak na něj přimontoval tehdejší robustní a primitivní motor, stal se z elektrokola neuzvednutelný cvalík vážící často hodně přes sto kilo. Není divu, že tehdejší jezdci dali přednost pohodlnějším motorkám! Dnes je naštěstí situace jiná. Díky moderním technologiím není problém postavit dvacetikilové kolo, které snadno vynesete do schodů nebo do vlaku.
Mrštná elektrická myš
Právě praktičnost je největší výhodou elektrokola. Pustí vás s ním všude, můžete zaparkovat ve stojanu, a co je nejlepší, zákon jej chápe jako běžný bicykl. Nemůžete sice očekávat žádné závody (motor má omezení do 25 km/h), ale na běžnou jízdu to bohatě stačí. Zvlášť když připočítáte mrštnost kola, které může využívat všemožných zkratek, polních cest a bočních uliček, můžete být nakonec v cíli dřív než auto. Pokud na kole rádi sportujete, chcete závodit na silnici nebo řádit v terénu, jeho motorizovaná verze není nic pro vás. Po celodenní jízdě se sice cítíte trochu unavení, ale nanejvýš tak ze čtvrtiny jako po vyjížďce na klasickém kole. Jeho kouzlo spočívá právě v tom, že se neunavíte. Můžete na něm jet do školy nebo za kamarády, a to klidně i přes celé město, aniž byste byli na konci cesty splavení, vyprahlí a zralí na masáž lýtek.
Bez hluku a bez kouře
Poslední, ale nesmírnou výhodou elektrokola je jeho ekologičnost. Nedávná studie spočítala, že jízda na něm produkuje třináctkrát méně zplodin oproti jízdě v autě. Navíc nevydává žádný rámus, nezaneřádí ulice čmoudem z výfuků, a když se srazí dva cyklisté, nejčastěji se navzájem proklejí a pofoukají si odřeniny. Řekněte sami, není tohle perfektní představa dopravy budoucnosti?
Jak jezdí česká elektrokola
Abychom si vyzkoušeli jízdu na vlastní kůži, půjčili jsme si do redakce dva modely od mladé české firmy AGOGS. Jak si poradily s městským provozem a terénním povrchem?
AGOGS Cityliner Class: Toto kolo má menší ráfky, dlouhý rám, nosič a na řidítkách prostor pro zavěšení košíku. Zkrátka ideální typ pro jízdu do práce, do školy nebo na nákupy. Takovým účelům je přizpůsobený i motor, nastavený na klidnou jízdu v pravidelném tempu. Když se rozjedete, přidá se k vašemu šlapání a skoro neucítíte, že zabírá. Kolo je díky svojí délce a váze stabilní, takže nemusíte mít strach, že by vás jen tak vyhodilo z řidítek. Máme k němu jenom dvě výtky. První je k ovládání motoru. Displej je umístěný uprostřed řidítek, a když si chcete přidat rychlost, musíte je jednou rukou pustit. Druhá míří k dlouhé brzdné dráze za deště, kdy opravdu nedoporučujeme rychlou jízdu. Kromě těchto chyb však musíme říct, že projíždění po městě nebylo nikdy příjemnější.
AGOGS Uphill MTB: Hned po nasednutí na horské kolo jsme zjistili, že je třeba se k němu chovat úplně jinak než k městskému modelu. Elektromotor tady na vaši jízdu reaguje mnohem citlivěji a spíná podle toho, jak moc zrovna zabíráte. Ve městě máte pocit, že s vámi zbytečně cuká, ale v terénu, kde se podmínky mění každých pár metrů, takové chování oceníte. Horák má navíc oproti městskému kolu o třetinu vyšší výkon a nabízí skutečně dynamickou jízdu. Na nejvyšší výkon tak bez námahy zvládnete i ten nejzlověstnější krpál. Skalní příznivci terénní cyklistiky nad ním možná budou ohrnovat nos, ale ti, kteří mají dům někde ve stráni nebo v lese, ho určitě uvítají s nadšením.
