Po nebi na celém světě neustále krouží tisíce letounů (o aktuální situaci se můžete přesvědčit na mapě www.flightradar24.com). Každý z nich přitom spotřebuje obrovské množství paliva. Například na let z Prahy do Paříže použije klasický dopravní Boeing 747 zhruba patnáct tisíc litrů leteckého petroleje. Přitom v moderním autě vám bude na cestu stačit sedmdesát litrů. Nezbytným krokem je proto vývoj čistšího paliva. Dokonce i výrobci letadel se zavázali, že do roku 2050 sníží množství emisí o pětasedmdesát procent.
Slunce na křídlech i na duši
Dokonale čistou cestou je vývoj solárních letounů. Motory pohání elektřina, kterou vytváří solární panely na křídlech. Nejsledovanějším solárním strojem dneška je švýcarský Solar Impulse. Jeho unikátní vlastností je schopnost létat i za tmy díky bateriím, kam se během dne ukládá přebytečná energie. Před několika týdny úspěšně přeletěl napříč Spojenými státy americkými. Ale tím jeho cesty nekončí. Inženýři nyní připravují nový model, se kterým chtějí s pouhými pěti zastávkami přeletět celý svět. A to už za dva roky!
Slunce jen pro malá letadla
Zní vám energie ze slunce jako ideální řešení? Má to háček. Samotné letouny musí být z co nejlehčích materiálů a musí mít nezvykle velké rozpětí křídel, aby se na ně vešly solární panely. Kvůli této konstrukci se solární letadla snadno dostávají do turbulencí a neporadí si se silným větrem. I tak ale už dnes mají svoje místo. Americká armádní agentura DARPA vyvíjí ve spolupráci s Boeingem dron Vulture, který bude díky solárnímu pohonu schopný po vzlénutí vydržet ve vzduchu až pět let. Má sloužit jako pozorovatel důležitých oblastí, který se sám napájí a klesne na zem jen v případě poruchy.
Budoucnost patří vodíku
Diskutuje se též o vodíkovém pohonu. Na rozdíl od spalovacího motoru netvoří emise, ale jen neškodnou vodu. Další výhodou je váha vodíku. Je mnohem lehčí než petrolej a například plně natankovanému dopravnímu letounu ušetří až sto tun nákladu. Francouzský Airbus proto plánuje v příštích pár letech doplnit klasické motory vodíkovými. Pokud se osvědčí, možná začne postupně nahrazovat petrolej. Zájem o vodík má i armáda. Ta americká se nedávno pochlubila dronem Ion Tiger, který vydrží ve vzduchu až 48 hodin a díky pohonu na elektromotor, napojenému na vodíkové baterie, je na rozdíl od modelů se spalovacími motory dokonale tichý.
Software na zachování přírody
Rešením z druhé strany je metoda Life Cycle Assessment (posuzování životního cyklu). U každého materiálu odborníci zmapují jeho dopad na životní prostředí během výroby, používání i likvidace. Programátoři proto sestavili letecký software, kerý vypočítá ekologickou stopu všech použitých komponent při konstrukci letadla. Výrobci tak můžou přesně hledat dodavatele, který nabízí ty nejšetrnější suroviny, a snadno snižovat zátěž na přírodu při výrobě. Jedno je jisté – stavba letadel bude bezesporu čím dál zajímavější.
Co pohání dnešní letadla?
Letecké palivo se vyrábí z nafty, která se upravuje tak, aby vyhovovala podmínkám vysoko na nebi. Pro malé stroje se používá tzv. letecký benzin. Ten je podobný tomu automobilovému, jen má vyšší oktanové číslo, což znamená vyšší odolnost proti vzplanutí.
Dovedete si představit, jakou paseku by mohl takový požár v deseti tisících metrech napáchat. Nejpoužívanější je ale letecký petrolej. Musí být stabilní i při extrémně nízkých teplotách okolo –50 °C. Petrolej prochází velmi přísnými kontrolami a bývá obohacen mnoha chemikáliemi, aby byl bezpečný.
Což pro motor je, ale pro člověka představuje jedovatý koktejl. Pokud by se takto obohacený petrolej dostal do půdy a spodních vod, mohlo by to znamenat opravdovou katastrofu.
