V roce 1963 byla podepsána dohoda mezi USA, Sovětským svazem a Velkou Británií o omezení testů jaderných zbraní. Zákaz platil pro zkoušky v kosmickém prostoru, v atmosféře a pod vodou. USA následně vybudovaly monitorovací síť, aby kontrolovaly, zda se dohoda dodržuje.
Součástí monitorování bylo několik družic Vela. Ty v roce 1967 zaznamenaly záblesk takzvaného gama záření, které provází jaderný výbuch. Vše se naštěstí rychle vysvětlilo: Gama záblesk totiž nepocházel ze Země ale z vesmíru. Místo politiků a generálu tak měli problém astronomové.
Dnes o gama záblescích víme víc, ale stále není zcela jasné, jakým mechanismem vlastně vznikají. Teoreticky se může jednat o dva jevy. V prvním případě jde o zhroucení masivní hvězdy, které známe jako hypernovu.
Druhá možnost je ještě dramatičtější. Dvě neutronové hvězdy (pozůstatky po výbuchu supernovy) obíhají kolem sebe. Postupně se k sobě přibližují, až se jednoho dne srazí a dojde ke gama záblesku.
