V loňském roce NASA spolu s Pentagonem úspěšně ukončili testování prototypu nové vzducholodě Aeroscraft. Když to oznámil prezident její mateřské společnosti Aeros, sklidil obdivné komentáře v médiích, přesto byl ohlas poněkud chladnější. Dalo se to čekat.
Za posledních několik let bylo ohlášeno hned několik návratů velkých vzducholodí, ale jak se zdá, zatím se žádná vzducholodní revoluce neobjevila. Tak proč by tomu mělo být v případě Aeroscraftu jinak?
Kříženec s letadlem
Pokud jste četli zprávy o nových vzducholodích, možná jste si všimli jedné zásadní věci – že to vlastně tak úplně vzducholodě nejsou. Nekotví jako dávné zeppeliny u kotevních stožárů a také vypadají jinak než stříbrné doutníky meziválečného období. Jsou bachraté, široké a mají kolový nebo vznášedlový podvozek. To nejdivnější na nich ale je, že ačkoli mají svůj „balon“ čili aerostat naplněný heliem, nejsou lehčí než vzduch. Nosný plyn jim pomáhá překonat zemskou přitažlivost jen zčásti, o zbytek vztlaku se postará aerodynamika – podobně jako u klasických letadel. Znamená to ale, že se taková vzducholoď musí při vzletu alespoň trochu rozjet.
Odolný gigant
I tak má hybridní vzducholoď oproti obyčejnému letadlu mnoho výhod: Dokáže odstartovat z jakéhokoli pole, písku, bažiny nebo vodní plochy. Má gigantickou nosnost, jaká je u klasického letadla nemyslitelná, a její dolet přitom může dosáhnout několika tisíc kilometrů. Není divu, že má o takový typ stroje zájem americká armáda. Představě vzdušné přepravy celých jednotek vojáci prostě neodolají. Jeho zdánlivá zranitelnost je ve skutečnosti opravdu iluzí. Ano, hybridní vzducholoď je pro svou relativně nízkou rychlost a obří velikost snadný cíl. Jenže takový stroj nedokáže vyřadit z činnosti ani poměrně velké poškození. Navíc při své hmotnosti dokáže unést obranný systém, jaký se používá pro malá letiště.
Pokusný králík
Aeroscraft vznikl ve firmě Aeros, která vyrábí vzducholodě SkyDragon (Nebeský drak). Snad právě proto se první testovaná verze Aeroscraftu jmenuje Dragon Dream, tedy Dračí sen. Má jen jedinou funkci – ověřit všechny navržené systémy před výrobou prvního prototypu pro komerční výrobu. Možná proto působí poněkud neučesaně.
Charakteristický je pro něj zploštělý tvar aerostatu, který při letu působí zároveň jako křídlo. Kromě tradičních řídicích ploch na zádi má také dvě vodorovné řídicí plošky na přídi. Kabina pro dva piloty je vybavena velmi spartánsky a visí pod trupem, budoucí Aeroscrafty by ji ale měly mít zabudovanou v trupu. Kolem ní se nacházejí čtyři vznášedlové plochy podvozku.
Čím je jiný
Všechny ostatní současné létající hybridní vzducholodě, jako je například Lockheed-Martin P-791, mají jednu společnou vlastnost – jsou neztužené. To znamená, že jejich aerostat drží tvar jen díky vnitřnímu tlaku plynu. To je první znak, kterým se od nich Dragon Dream liší – má pevnou kostru, podobně jako velké vzducholodě z doby před 2. světovou válkou. Stejně jako ony má také plynové oddíly, umožňující jeho vyvažování. Dovede ale něco víc. Do určité hmotnosti nákladu může odstartovat kolmo vzhůru jako klasická vzducholoď, ale i při mnohem větším nákladu, než je jeho aerostatický vztlak, ještě stále dokázat vzlétnout s rozjezdem jako hybridní vzducholoď.
Umí také kolmo přistávat bez kotvících věží a davů pozemního personálu. Proti ztuženým vzducholodím z první poloviny 20. století má totiž cosi navíc – tlakové kontejnery HPE. Celkem je jich devět, tři se nacházejí v zadní části a šest v přední. Hélium naplní z HPE plynové oddíly a tak se stane Aeroscraft lehčím než okolní vzduch a vznese se. Při přistávání to funguje naopak. Přebývající hélium je stlačeno do HPE a Aeroscraft tak ztěžkne.
Přece jen revoluce?
Aeroscraft nebo jiný stroj podobného typu má potenciál způsobit malou dopravní revoluci. Zrychlení letecké dopravy nám kromě úspory času při letech na dlouhé vzdálenosti přineslo i jistou nepříjemnost – letiště pro moderní letadla si žádá poměrně hodně místa a velké náklady na kvalitní přistávací a startovací dráhy. Proto dnes není letiště u každého města. Hybridní vzducholodě nic takového nepotřebují – dokážou přistát v podstatě na jakémkoli sportovním letišti, kterých je po celé Evropě spousta – a Aeroscrafty budou ještě méně náročné. Kdyby se opravdu prosadily v civilní dopravě, bylo by možné propojit i místa, která dosud žádnou rozumnou infrastrukturu neměla. Svět by se tak zase o trochu zmenšil.
