S myšlenkou zavést do zemědělství automatické stroje přišel už ve 40. letech americký vynálezce Frank W. Andrew. Navrhl traktor upoutaný lanem k navíjecímu bubnu. Traktor měl kolem něj kroužit, tím navíjet smyčky lana na buben a sám se přitahovat ke středu kruhového pole, které by například oral. Tento ani další pokusy o skutečné automatické traktory a kombajny moc úspěšné nebyly. Teprve 80. léta začala přinášet výsledky. Dnešní automatické zemědělské stroje už nepoužívají legrační navíjecí bubny, ale laserové nebo radiové navádění a GPS. Jenže to přece jen nejsou roboti v pravém slova smyslu. Svoji cestu nevidí, nerozhodují se, jedou podle předem naprogramované trasy. Spíš by se tak pro ně hodilo označení automaty.
Skuteční roboti
Pokusy o samostatné robotické rolníky, kteří by dokázali sklízet ovoce, plít záhonky nebo třeba hlídat ovce, už mají za sebou tři desetiletí. Tak proč už nejsou na polích? Má to pár háčků.
Když chcete, aby za vás robot sklízel ovoce, musíte ho naučit rozeznat plody od listů a větví. To jde dnes poměrně dobře u druhů, které mají výrazně odlišnou barvu a tvar sklízených plodů – třeba u takových jahod. Sklízet stejným způsobem olivy (zelené a oválným tvarem podobné listům) by už ale dělalo značné obtíže. Sklízené plody by se navíc neměly pomačkat. Znamená to, že stisk mechanické paže robota musí být zároveň pevný i jemný. A to bývá problém. Robot se také nesmí na poli ztratit a v případě potřeby musí umět změnit cestu nebo přístup.
Skleník a soutěž
Programátoři a konstruktéři se proto musí ještě hodně snažit, než bude možné prohlásit, že je zemědělství opravdu robotizováno. Přesto se s farmářskými roboty můžete setkat – ne na polích, ale ve sklenících vyspělých zemědělských velmocí. Nebo také na vývojářských soutěžích. Přesto se už začaly objevovat zprávy hlásající příchod revoluce v zemědělství. Není to poprvé, takže se logicky ptáme, jaká je naděje, že se skutečně stane něco světoborného? Nevelká, ale o to zajímavější! Dva typy vyvíjených robotů ukazují, kam by se robotizace zemědělství mohla dále rozvíjet.
Hejno opatrovníků
První cestu reprezentuje poměrně malý šestinohý robot Prospero s tělem AH3-R navržený a sestavený ve firmě Lynxmotion. Na rozdíl od svých předchůdců není specialista jen na jedinou činnost. O rostlinky se dokáže postarat od jejich zasazení, pěstování až po likvidaci škůdců a plevelů nebo hlídání pole před vetřelci. Jak ale dokáže obdělat pole, kdy
ž je tak malý? Prosperovou výhodou je počet a schopnost vzájemné komunikace. Robot nemá být na své pole sám, ale operovat v hejnu, které dokáže zajistit opravdu vše, co je třeba.
OpenSource robot
Zástupcem druhého směru je FarmBot od kalifornského studenta techniky Roryho Aronsona. Popravdě nevypadá jako robot, spíše jako portálový jeřáb nebo hodně zvětšená 3D tiskárna. Tvoří jej konstrukce pojíždějící na dvou kolejnicích, které budou od sebe vzdálené (podle typu) až několik desítek metrů. Po příčném rameni mezi nimi se pohybuje závěsná „hlava“ vybavená optickým zařízením, nástroji a případně i potřebnými chemikáliemi.
I FarmBot má být univerzální, ale oproti Prosperovi má jedno velké plus – projekt je vyvíjen jako OpenSource. Kdokoli si tak bude moci stáhnout z internetu potřebné informace a sám si robota sestavit z doporučených součástí, které jsou běžně dostupné v obchodech. Použitelná verze zatím neexistuje, ale vývojáři mají velké plány. Navrženo je několik verzí FarmBota pro nejrůznější podmínky a plodiny. Nechybí ani verze pro vertikální farmaření, kterému je také předpovídána zajímavá budoucnost.
