Ve chvíli, kdy překonám pud sebezáchovy (kdo by chtěl mít odřený nos?) a padám do tunelu, začne mě prudký vítr zdvihat od země. K údivu nervového systému nedopadám na obličej. A teď rychle konat, jak jsme byli vyškoleni: Rychle předpažuji mírně ohnuté ruce, prohnu záda a pokrčím nohy. Tak vypadá základní pozice pro létání ve větrném tunelu. Nepřevracíte se ani nepadáte, ale visíte ve vzduchu. Každý z redakční výpravy stráví v tunelu s krátkou přestávkou dvakrát minutu a půl. Zdá se to málo? Ve skutečnosti je to tak akorát, abyste si užili pocit jako supermani – a chtěli víc.
Levitationarium
Větrný tunel pro rekreační a sportovní účely je poměrně mladý vynález – rozšířil se až v jednadvacátém století. Předtím podobné tunely fungovaly také, ale používaly se takřka výhradně k testování aerodynamických vlastností výrobků leteckého a automobilového průmyslu. V osmdesátých letech si James St. Germain nechal patentovat „levitationarium“, tedy tunel, ve kterém jsou předměty nadnášeny silou vzduchu a na pohled se zdá, že levitují.
Vyhraj vesmírný let ve větrném tunelu!
Tréninková místnost
Právě kvůli nadnášivým vlastnostem prudkého větru vyhledávají větrné tunely parašutisté, kteří zde trénují různé polohy těla v prostředí, které věrně simuluje volný pád. Výhody jsou pro ně naprosto jasné: Nemusí nasedat do letadla, vyskakovat a pak několik sekund zkoušet formace s kolegy, než otevřou padák. Větrný tunel jim něco podobného umožní také, navíc bez padáku a pod pečlivým dohledem trenéra, který stojí za sklem a sleduje všechny pohyby.
Drobná motorika
Stačí mírně pohnout rukou nebo zvrátit hlavu a hned pocítíte změnu v poloze těla – tak citlivá je navigace ve vzduchovém proudu. Zkušení borci dokáží úspornými pohyby metat salta, rotovat kolem své osy anebo padat a stoupat na větru jako komiksoví superhrdinové. V základní poloze, tedy na břichu, se učíte především rovnováze. Jde o to, že v tu chvíli je plocha vašeho těla vystavená větru největší. Při otáčení nebo „chození“ ve vzduchu už vítr naráží na menší plochu a to znamená, že se musíte chovat mrštněji pro udržení stability. Vyžaduje to samozřejmě trénink, ale právě kvůli němu již existuje hrstka profesionálních „vzduchoplavců“, kteří se účastní sportovních klání po celém světě.
Podívej se na video z mistrovství v létání ve větrném tunelu:
Čeští mistři
Naši „tuneloví“ sportovci trénují v pražské Skydive aréně. Tým je složený z instruktorů Skydive areny a dosahuje dobrých výsledků nejen v domácím prostředí, ale i v zahraničí. Mužské i ženské týmy se pravidelně umisťují na předních příčkách světových závodů. První oficiální mistrovství světa se bude konat letos v Austinu a zúčastní se ho dívčí tým Skydive areny.
S větrem o závod
Jediný větrný tunel Skydive arénu postavily strojírny Litvínov. Jeho průměr je 5 metrů a výška téměř 34 metrů. Čtyři turbíny s průměrem 3,66 metru vhánějí vzduch do bočních přívodových šachet, které ústí na spodku tunelu. Rychlost větru je plně regulovatelná z velínu – od 180 km/h až po více jak 300 km/h (a to je pouze 86 procent výkonu). Taková rychlost je určena ale pro vyložené skutečně drsné profíky. Chtěli byste být jedním z nich? Pak už víte, kde se máte přihlásit „do učení“.
Vyhraj vesmírný let ve větrném tunelu!
Přihlaš se TADY.
