V poslední době se neustále mluví o tom, kdy, jak a jestli vůbec se nám podaří doletět na Mars. Přitom na rudou planetu se dovedeme dostat už docela dlouho. Poprvé na ní přistála americká sonda Viking 1 už v roce 1975, naposledy se na její oběžnou dráhu zavěsila indická sonda Mangalaján letos v září. Jenže to jsou roboti. Komplikace nastanou ve chvíli, kdy tam budeme chtít dopravit lidskou posádku.
Cestovní komplikace
Na Mars je to ze Země v průměru 230 milionů kilometrů. Podle konkrétních podmínek taková cesta trvá minimálně pět, ale klidně i deset měsíců. Během nich musí posádka jíst, pít a nezbláznit se z omezeného prostoru v modulu. Naložit raketoplán zásobami jídla na rok není možné (tak obří spižírna se do žádné vesmírné lodi nevejde) a riziko, že se posádka během dlouhého letu pohádá, je taky velké. Výzkumná společnost SpaceWorks v nové studii pro NASA představila zajímavé řešení. Posádka cestu prostě prospí.
Drobné podchlazení
Hibernace člověka je nový objev, ale příroda o ní ví odjakživa. Je to totiž to samé, co zimní spánek, do kterého upadají savci, aby překlenuli nehostinné roční období. Živočich sníží svoji tělesnou teplotu (často až k nule) a upadne do bezvládného stavu, ve kterém se jeho životní funkce zpomalí na minimum. Člověk není na zimní spánek stavěný, ale pokles teploty o pár stupňů zvládne. Říká se tomu terapeutická hypotermie. Poprvé se objevila docela nedávno, a to ve světě medicíny. Lékaři zjistili, že podchlazení těla na 32 až 34 ºC může zachránit život pacientovi s hrozící zástavou srdce nebo poškozením mozku. Pomohli tak třeba pilotovi Formule 1 Michaelu Schumacherovi, který utrpěl těžký úraz při lyžování.
Vesmírná lednička
Řízené podchlazení se nyní chtějí od lékařů naučit astronauti. SpaceWorks navrhují tři možné způsoby. První je chemický. Posádka lodi pozře látku, která ji ukolébá ke spánku. Tato metoda ale ještě není příliš prozkoumaná. Druhý způsob je přímé ovlivnění vzruchů v mozku a „přeladění“ na jinou frekvenci. To se zdá jako elegantní řešení, ale i pro současnou vědu je mozkovna stále neprobádané území a jakékoli její ovlivňování je těžký oříšek. Nejlepší volbou je proto výše popsané řešení lékařů. Astronauti nyní experimentují s medicínským přístrojem RhinoChill. Je to taková lednička s hadičkami, které si zavedete do nosu. Přístroj začne produkovat chladivý plyn a pozvolna sníží teplotu vašeho těla.
Co bude k obědu?
Zatímco zvířata při zimním spánku nepotřebují jíst ani pít, jelikož je jejich tělo dokonale utlumené, astronauti nebudou podchlazení natolik, aby mohli přežít bez potravy. Bude jim ale stačit jen třetina běžného denního přídělu. Na denním menu je speciální tekutá směs tuků, aminokyselin, cukrů, minerálů, vitaminů a stopových prvků. Tento koktejl by měl proudit přímo do žil, aby organismus vstřebal veškeré látky, aniž by je musel trávit žaludkem.
Hi-tech postel
Jak bude vypadat hibernační komora? Nepůjde o žádnou noclehárnu, ale technicky pokročilou místnost plnou robotů a počítačové techniky. Bude kontrolovat optimální chlazení těla, životní funkce, přidělovat pravidelně stravu a speciální systém bude slabými elektrickými výboji stimulovat posádce svalstvo, aby jim během kosmického spánku nezakrnělo. Astronauti budou mít k dispozici ještě pár citlivých robotických rukou, které jim budou moci asistovat.
Půjde to?
Studie uvádí, že výhodou hibernační komory jsou i její rozměry. Oproti navrhované obytné buňce při běžné misi (aktuální koncept NASA se jmenuje DRA 5.0) je čtyřikrát menší, dvakrát lehčí a spotřebuje méně energie. Zní vám to až moc jako ze sci-fi filmu? Závěr návrhu SpaceWorks říká, že k navrhovanému systému bude sice potřeba další výzkum, ale zatím neobjevila žádný neřešitelný problém. Je klidně možné, že tajemná hibernace bude nakonec jednodušší řešení než rizikové plánování potravinových přídělů a tvrdý trénink psychiky, aby se posádka třeba v půlce letu nepovraždila.
