První světová válka byla plná technických novinek. Jednou z nich byl kulomet schopný zlikvidovat nepřátelskou četu jedinou dávkou. Vojáci si na frontě vykopali jámu, před ni položili ostnatý drát, schovali se do ní s kulomety a čekali na útok nepřítele. Překonat takový zákop bylo skoro nemožné, proto se první světové často říká zákopová válka. Statisíce pěšáků i jezdců na koních padaly k zemi bez šance posunout bojovou linii dál. Bylo proto potřeba vymyslet zbraň, která si poradí jak s kulometnou palbou, tak překážkami.
Loď nebo nádrž?
Tou zbraní byl tank. Začal se rodit současně ve dvou zemích – ve Velké Británii a ve Francii. Otcem britského tanku nebyl nikdo jiný než Winston Churchill, který později jako předseda vlády ubránil svou zemi před nacistickým Německem. Založil komisi pro vývoj obrněnce schopného zdolat cestu k zákopu. Nový pancéřovaný bojovník se měl nejdříve jmenovat „landship“ (pozemní loď). Aby ale někdo podle názvu nevytušil, o co jde, vzniklo nakonec neutrální označení „tank“ (nádrž). To se udrželo až dodnes.
Dámy a pánové
Prototyp prvního tanku vznikl už na podzim roku 1915. Jmenoval se Little Willie a sestrojila ho firma Fosters of Lincoln, která před válkou vyráběla traktory a mlátičky na obilí. Willie se osvědčil a krátce nato se zrodil první model Mark I určený pro boj. Britové rozlišovali dvě verze tanku – mužskou a ženskou. Mužský tank byl těžší a ozbrojený kanonem proti dělostřelectvu a překážkám, zatímco lehčí ženská varianta byla ozbrojená pouze kulomety a používala se v boji proti pěchotě.
Nemotorní siláci
Zatímco Britové během války neustále zdokonalovali model Mark, Francouzi vyvíjeli hned několik tanků nezávisle na sobě. První se jmenoval Schneider CA1. Vznikl ale ve spěchu a kvůli velkému trupu na malých pásech v akci pohořel. Dobře nedopadl ani druhý tank Saint Chamond. Měl obří dělo ráže 75 mm, jehož ničivou sílu překonaly až tanky druhé světové, ovšem trpěl stejným neduhem jako Schneider. Kvůli krátkým pásům snadno uvízl v zákopech a často se porouchával. Mnohem lépe si vedla automobilka Renault. Sestrojila malý tank s označením FT-17. Šlo o první lehký tank na světě, navíc s plně otočnou věží.
Německý kolos
Poslední zemí, která během první světové války nasadila tank, bylo Německo. Půl roku před uzavřením míru vyjel model A7V z dílen Mercedesu. S lehkou nadsázkou lze říci, že to byl typický produkt starého Německa – největší stroj války s extrémně tlustým pancířem, výkonným motorem a početnou posádkou, která ho obsluhovala. Na pohled sice naháněl hrůzu, ale v boji se nakonec neosvědčil.
Tanky v akci
Na bitevním poli tank poprvé stanul v bitvě u Cambrai. Toto severofrancouzské městečko ovládali Němci a sloužilo jim jako klíčové zásobovací centrum pro obrannou linii vedoucí po německo-francouzské hranici. Na podzim roku 1917 se ho pokusili dobýt Britové právě s použitím nových obrněnců. Do boje poslali skoro 500 tanků a během pár hodin prolomili vyděšenou německou obranu, která nevěděla, co si s nimi počít. Několik dní na to Němci připravili protiútok, při kterém úspěch britských tanků zvrátili. Tanky ale získaly první válečné ostruhy a veškeré světové mocnosti si uvědomily, že tyhle stroje se v budoucnosti stanou důležitou součástí válečnictví. Deset let po konci Velké války je měla každá armáda. A ty české patřily k nejlepším na světě – to už je ale zase jiný příběh.
Více tanků:
