Vyzkoušeli jsme technologii, která změní způsob, jakým pracujeme s počítačem.
Brýle pro virtuální realitu, říkáte? Vypadají jako trochu masivnější lyžařské brýle. Ale je tu rozdíl. Jakmile jsem si je nasadil, přenesly mě na himálajský ledopád Khumbu ve výšce 5486 metrů nad mořem. Z mraků nade mnou vykukoval vrchol nejvyšší hory světa Mount Everestu a před sebou jsem viděl partu virtuálních horolezců. Mávali, abych se vydal po vratkém kovovém žebříku přes ledovcovou trhlinu. Posunul jsem levou nohu na příčku a podíval se dolů. Křup! V hlubině zmizel led odlomený z příček. Strach se mnou zacloumal. Tohle není hra, signalizoval můj mozek, tohle je skutečnost! Rukama jsem popadl vodicí lana a pohnul pravou nohou dopředu. Vrz! Druhý zásah hrůzy, druhý pohled dolů, závrať. Zapotácel jsem se a málem zřítil do temného chřtánu. Ještěže to bylo jenom jako.
Nekonečné možnosti
Velký zážitek. Jinak se nedá první kontakt s moderní virtuální realitou popsat. Nemusíte zdolávat zrovna Everest, můžete se potápět mezi žraloky, pilotovat stíhačku v meziplanetární válce, řítit se v autě ostrými serpentýnami, prozkoumávat nekonečná bludiště nebo stovky dalších virtuálních realit. Je libo proletět se nad Grand Canyonem? Anebo být součástí filmu natočeného na speciální kamery tak, že jste uprostřed scény a kolem vás – ve 360 stupních – probíhá děj? Není problém. Už je to tady!
Komplikovaná virtualita
Sen o virtuální realitě sní inženýři už dobrých 50 let. Technologie však dlouho neuměla podobný zážitek zprostředkovat. První přilby pro virtuální realitu z 90. let minulého století vypadaly jako letecké helmy, byly těžké a dívali jste se v nich na malé televize. Přinášely především bolest hlavy a potenciální návštěvu očního lékaře. Teprve v roce 2012 navrhl dvacetiletý hardwarový hacker Palmer Luckey moderní brýle pro virtuální realitu: bezbolestné, lehké a hardwarově nadupané. Jmenují se Oculus Rift. Peníze na vývoj získal od podobných nadšenců a spustil tak lavinu virtuální reality. Dnes do „virtuálky“ šlapou velké společnosti jako HTC, Sony nebo Samsung. Všechny využívají podobný princip.
Video: Jak jsme testovali virtuální realitu:
Druhá realita
V brýlích jsou oddělené okuláry pro pravé a levé oko, které vedou ke dvěma displejům. Obraz je pro každé oko posunutý (jako když střídavě zavíráte pravé a levé oko), a když se díváte oběma očima, vzniká iluze prostorovosti. Senzory v brýlích sledují pohyb hlavy. Můžete s ní tedy dle libosti kroutit, aniž byste narazili na konec obrazu. Vaše realita je nahrazena tou virtuální neboli druhou. A funguje to. Vysvětlení je prosté. Zrak je nejdůležitějším smyslem – co vidíte, tomu věříte. Jakmile si tedy nasadíte brýle, jste v tom. Dalším klíčovým smyslem pro orientaci je sluch: S brýlemi a sluchátky vás druhá realita obklopí a nebude úniku!
Na vlastní oči: Oculus Rift
V březnu se začne prodávat pionýrský Oculus Rift. Váží přibližně 300 gramů a stojí necelých 20 000 korun. OLED Displej pro jedno oko má rozlišení 1080 x 1200, dohromady tedy uvidíte druhou realitu v 2160 x 1200. Na pohyby hlavy reagují brýle tak rychle, že necítíte „zpoždění“ obrazu vyvolávající nevolnost. Hraní samotné je parádní gaučový zážitek. Vyzkoušeli jsme několik titulů a za nejzábavnější považujeme Lucky's Tale s veverkou, která poskakuje 3D barevným světem a sbírá body. Některé bonusy jsou tak skryté, že musíte naklonit hlavu a podívat se „za roh“. To byste v normální hře prostě udělat nemohli! A druhý nejzajímavější titul? Jednoznačně EVE Valkyrie, kde bojujete proti nepřátelským stíhačkám a prolétáte kolem kilometry dlouhých vesmírných korábů. Možnost být Poe Dameronem ze Star Wars nikdy nebyla tak blízko.
Na vlastní ruce: HTC Vive
V průběhu tohoto roku objeví i HTC Vive. Parametry má podobné jako Oculus, ale navíc jsou kolem vás umístěné senzory pro detekci pohybu a v rukách máte speciální haptické ovladače, jejichž poloha se promítá do virtuality. Můžete chytit lana jako při výstupu na Everest či popadnout do každé ruky virtuální pistoli a kosit zombíky. A co je nejlepší? Když přiběhnou až k vám, podívají se vám do očí! Reálnost zážitku je dechberoucí. Anebo se ovladače změní ve štětce a vy do prostoru namalujete obraz, pak ho obejdete ze všech stran a drobně upravíte. Luxusní zážitek HTC Vive ovšem vyžaduje prostornou místnost a bude také podstatně dražší.
Máte kinedryl?
Jakkoliv úžasně to zní a funguje, má to svoje mouchy. I přes kvalitu displejů v brýlích stále vidíte mřížku s obrazovými body (podívejte se zblízka na monitor – uvidíte to samé). Podle odborníků by problém mohlo vyřešit až rozlišení 4K (3440 x 1440) pro jedno oko. Brýle je třeba propojit s počítačem kabelem, který se stará o výpočty pro zobrazení 120 snímků za sekundu. To znamená, že mašina schopná utáhnout realistické tituly bude stát mnoho desítek tisíc korun. Stranou nestojí ani zdravotní rizika. Některým lidem virtuální realita spouští úzkost, nevolnost nebo špatně reagují na změnu perspektivy. Například když jste 165 centimetrů vysocí a ve virtualitě sledujete svět z kamery umístěné 190 centimetrů nad zemí, může váš mozek zaškobrtnout a udělá se vám špatně.
Už je to tady!
Finančně dostupnější budou zřejmě brýle od společnosti Sony pro PlayStation anebo brýle GearVR od Samsungu. Mají slabší parametry a fungují na jednodušším principu. Je to jenom optika, před kterou zacvaknete mobil se speciální aplikací a brýle nasadíte na hlavu. Takže vlastně hurá! Virtuální realita je tu a brzy si ji vyzkouší každý.
Více o virtuální realitě:
