Robot Salto je 26 centimetrů vysoký. Váží 100 gramů. Má pouze jednu nohu. Jeho jediný úkolem je skákat – do výšky a do dálky. Mladý inženýr Duncan Haldane byl při jeho vývoji podpořen Americkou armádou, protože slibuje udělat nejlepšího robotího skokana. A to se hodí.
Kdo neskáče, není robot!
Skákání není v říši robotů problém. Hodně robotů by mohlo skákat. Ale nedělají to - ustát doskok, to je totiž tvrdý konstruktérský oříšek. Problémy se stabilitou po dopadu doprovází i Salta, ale vzhledem k jeho drobnosti se budou řešit lépe, než u desítky kilogramů vážících monster. Až Salto svojí aktivitu ustojí, bude připraven pro záchranné a výzkumné mise na těžko přístupných místech.
Drobní záchranáři
Vize projektu Salto nestojí na jednom robotovi. Haldane si představuje, že by roj skákajících Saltů (vybavených kamerou a vzájemným bezdrátovým spojením) překonal nestabilní povrchy při záchranných akcích (například tenký led, trosky domů po zemětřesení) anebo se dostal do nepřístupných míst – třeba do jeskynních komínů nebo do vysoko položených soutěsek.
Výsadek jako Salto
V odvážnějších scénářích můžeme mluvit i o vylodění Saltů na mimozemském tělese a následném průzkumu řízeném kolektivní umělou inteligencí. Ať už tak nebo onak, Saltovi má pomáhat i schopnost vyskočit vysoko na zeď a odrazit se do dalšího skoku. Podobně to dělají hrdinové videoher, tak proč ne robot.
Vertikální svižnost
Pro specializované mise potřebuje Salto rychlost a vytrvalost. Tu má již v prototypu. Jeho vertikální mrštnost je 1, 75 metrů za sekundu (1 metr za 0, 58 sekundy), což je nejlepší poměr ve světě robotů. Vertikální mrštnost je číslo definované jako výška dosažená jedním výskokem vynásobená počtem opakovaných výskoků v podmínkách pozemské gravitace.
Opice je vzorem
Klíčovou roli pro konstrukci Salta sehrála skokově nadaná africká opička komba. Ze skrčené polohy se dokáže vymrštit až dva metry vysoko (podívejte se na to) a do výšky 8,5 metrů se dostane za 4 sekundy. Její vertikální mrštnost je 2, 24 metru za sekundu. K vysokému skoku umí kromě svalů používat i šlachy. Inženýři studovali její techniku skoku a tu přenesli do Salta.
Rovný skok
Hlavním problémem je stabilita během skoku. Má-li se Salto odrazit od zdi, potřebuje na ní dopadnout správně svou jedinou nohou. Proto má na "zádech" umístěné vyvažovací "kormidlo", kterým mírně upravuje polohu během letu. Nemůže se sice otočit na místě, ale stačí mu pro správné naklonění k odrazové ploše.
Na všech částech Salta budou inženýři pracovat. Nejvíce pozornosti soustředí kromě samotného letového vyvážení a dopadové stability na výdrž baterií. V současné době totiž Salto na jedno nabití "žije" jen pár minut. Jakmile bude jeho napájení vyřešeno, bude skákat jako o závod.
