Speciální armádní autopilot již prošel testováním v napodobenině města, takže ho inženýři vypustili na opravdovou silnici. Zkouška systému v reálném provozu proběhla na rychlostní silnici I-69 ve státu Michigan, nedaleko hranic s Kanadou.
Zatím s řidičem
I-69 byla vybrána, protože je to "čtyřproudovka", kde jsou oba dva směry oddělené širokým travnatým pásem, což eliminuje potenciální problémy s protijedoucími vozidly. Dále je zde obvykle klidný provoz a výhodou je i malá vzdálenost od velitelství TARDEC, což je vývojové centrum americké armády. Náklaďáky nebyly naloženy a v každém vozidle seděl i lidský řidič - pro jistotu. Kdyby došlo k problému, přebral by řízení. Nic dramatického se ale neodehrálo.
Auta, co spolu mluví
Armáda se nerada dělí o svoje technologická tajemství. Víme však, že nově vyvíjená vozidla budou komunikovat se základnou přes šest přenosových stanic rozmístěných podél silnice. Vzhledem k tomu, že zásobovací náklaďáky často jezdí v kolonách, tak se spolu budou "bavit" i jednotlivá vozidla. Tyto přenosy musí probíhat skutečně bleskově a bez zádrhelů, protože náhlou překážku v jízdě, třeba nastraženou minu "uvidí" jen první vozidlo. To možná nebude mít problém přibrzdit včas, ale pokud se vozidla za ním současně nedozví, že něco nejde podle plánu, skončí to minimálně pomačkanými plechy a ostudou.
Nemělo by vám uniknout:
Laserové oči
Z technických detailů je známo i to, že silnici před sebou si vozidla skenují laserem, kterým si současně měří vzdálenost. To jim umožňuje i vytvářet si 3D model terénu před sebou. Zkráceně se tato technologie, kterou využívají i komerční automobilky pro své autopiloty, nazývá LIDAR. S jeho pomocí se umělá inteligence vyhne překážkám, jako zaparkovaná vozidla nebo spadlý strom na silnici. Co u osobáků není nijak zásadní problém, ale u velkých armádních vozidel představuje výzvu, je pohyb ve městě. Protáhnout se užšími uličkami a odhadnout, jak si správně nadjet, u toho se zapotí i profesionální řidič. Autopilot musí tedy dostatečně předvídat, aby neohrozil chodce, ostatní vozidla nebo třeba nesrazil dopravní značku.
Pro kola i pásy
Vojenská nákladní vozidla slouží také jako testovací platforma, která v sobě kombinuje všechny nevýhody ostatních "pohybovadel", která lze běžně potkat ve válečných zónách. Ve srovnání s vozidly pro pěchotu nebo tanky jsou náklaďáky větší, méně pohyblivé a mají větší poloměr otáčení. Když se tedy umělé inteligenci podaří zvládnout ukočírovat tyto kolosy, její implementace do ostatních armádních, pozemních vozidel bude hračka.
