V minulém díle jsme představili podnik PIKO, který se stal de facto monopolním výrobcem modelové železnice pro státy tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci, RVHP.
Šéfové zůstávají
V historii Německé demokratické republiky narazíme během 20. století na několikeré znárodňování. První velká vlna přišla v 50. letech, druhá pak na začátku let sedmdesátých. Zavedené značky výrobců, které znali v polovině 20. století i naši modeláři (Hruska, Schicht, Gützold, Auhagen, Zeuke TT) byly postupně včleňovány do nově vznikajících kombinátů. Bývalí šéfové v drtivé většině dostali možnost zastávat i nadále vedoucí funkce.
Předchozí díly seriálu:
Hánulkový start
Společnost PIKO se s ohledem na vývoj ve světě pustila do mašinek v měřítku 1:87. Výrobny byly přizpůsobeny novým technologiím a postupně se v nich rozvíjel sortiment zaměřený především na německou železnici. Nechyběla ale ani exkurze za hranice – a to směrem východním i západním. Modelář tak mohl během několika let postavit na koleje lokomotivy a vagóny z Francie, Belgie, Dánska, NDR, Československa, Maďarska, Polska a SSSR. Pravda, sortiment to byl omezený, ale pořád bohatší než u konkurence.
H0 přežívá
Velikost H0 byla na svou dobu dostatečně malá, ale její oblibu mezi modeláři rychle převzaly drobnější „tétéčka“ a „eNka“, tedy velikosti, které na stejné ploše nabízely více zábavy. Rozhodující roli hrály pozdější možnosti a hlavně dostupnost modelů. Velikost H0 se stávala stále častěji oblíbenou v různých modelářských kroužcích, ale to vůbec nevylučovalo její existenci v domácnostech.
Lov lokomotiv
Mašinky se sháněly nejčastěji v rodném městě či v místě bydliště. Nebylo jich mnoho. I velkoměsto jako Praha mělo v podstatě pouze jeden specializovaný obchod. Nacházel se šikmo přes ulici Na Příkopě naproti Prašné bráně (dnešní pobočka Sberbank). Na jeho vývěsním štítu byla na bílém podkladu namalovaná parní lokomotiva a semafor. Jsouc z periferie jsem nenápadně nabádal rodiče chodit tímto směrem, později jsem neomylně mířil na dané místo, leč jak léta plynula (hlavně kvůli zmíněné nové orientaci PIKO po roce 1974 na jiné velikosti) tu výběr nebyl valný. Na druhém konci pasáže byla opravna mašinek. Další bychom našli blízko Karlínského náměstí na Sokolovské ulici, ale ta byla na počátku 70. let věčně zavřená. Pokud se mašinka porouchala, bylo třeba ji pečlivě zabalit a poslat do Brna, kde byla jediná „léčebna“ lokomotiv pro celou ČSSR.
Modelář z Žitné
Pamětníci si jistě vybaví ještě legendární prodejnu Modelář v Žitné ulici, kde se nějaký vláčkový sortiment také našel. V roce 1985 pak došlo k velkému sloučení a na Národní třídě byl otevřen Dům techniky mládeže. Tímto jistě chvályhodný čin se podepsal na zániku prodeny Na Příkopech a záhy i zmíněného Modeláře.
Stroje za pár korun
Pokud si prohlédneme letité krabičky, ceny nás rozesmějí. V tomto směru mohu nejvíc čerpat z velikostí N. Standardní dieselové lokomotivy V180 byly k mání za nějakých 70 Kč, vagónky nákladní a starší osobní od pěti do dvaceti korun. Čtyřnápravové nákladní už byly dražší než „dvě pětky“ a takový rychlíkový vagón byl dokonce dražší než v NDR – tady vyšel na 29,- zatímco u našich spřátelených německých sousedů při kursu marka-koruna 1:3 stál pouhých 27,-.
Přes hranice!
Špičku představovala parní lokomotiva BR 55, za kterou bylo nutno vydat 180,- Kčs. Při cestách do NDR, nejčastěji do Drážďan, už modeláři věděli o specializovaném obchodu nedaleko muzea železnice, ale postupem času se dařilo vyhledávat podobné krámky v jiných městech. Pořád byly hojněji zásobeny než ty naše. A to samé platilo pro Maďarsko, kde byly k dostání vagónky a lokomotivy i v běžném hračkářství.
Kdeže loňské sněhy jsou
Jak se v našem seriálu dozvíte, sortiment východoněmeckých přátel bylo možné získat poměrně snadno. Dovolená v NDR byla určitým standardem, navíc existovaly burzy, na kterých se dalo sem tam něco sehnat. Dostupné byly i katalogy, proto sběratel té či oné velikosti mohl velice záhy nashromáždit kompletní sortiment – chtělo to jistou aktivitu a nespoléhat jen na oficiální obchody. A pokud máte doma několik vagónků či lokomotiv jednoho druhu, může nastoupit lidová tvořivost.
Ábíčko nastupuje
Podobné to bylo i s doplňky, stavbami, stromečky a posypy. Navíc v 70. letech vstoupil do hry časopis ABC a zahájil projekt, jehož velikost se v té době dala těžko odhadnout. I jemu věnujeme dostatek prostoru v jednom z příštích dílů našeho seriálu. Modelová železnice měla několik cest, kterými se dalo ubírat a my se pokusíme nezapomenout na žádnou z nich.
Hledá se fotka!
Zcela určitě vám budou v našem povídání chybět dobové snímky prodejen, a to nejen těch pražských. Dá se to vysvětlit jednoduše – tehdy neexistovaly digitální fotoaparáty ani mobily a těžko předpokládat, že si někdo z pouhého rozmaru vyfotografuje prodejnu (pokud před ní například nestála jeho ratolest či jiný příbuzný nebo známý). Je přesto možné, že jsou majitelé fotografií, na kterých se letité obchody s vláčky nalézají. Pokud je náhodou objevíte, s radostí je uveřejníme.
