Konec dvacátých let minulého století byl dobou prestižního duelu mezi Francií a Velkou Británií. Ve hře byla vysoce ceněná Modrá stuha, ocenění za nejrychlejší přeplutí Atlantického oceánu (o moderní jachtě od Porsche, která dokáže totéž, se dočtete zde), spojené s přílivem pasažérů na takto dekorovanou loď. Po hospodářské krizi se Francouzi vzpamatovali jako první a představili nádhernou novinku o výtlaku 83 423 BRT (legendární Titanic měl výtlak zhruba poloviční). Stavba začala v lednu 1931 a po 21 měsících byla Normandie slavnostně spuštěna na vodu. Nádherný parník byl luxusně vybaven ve stylu art deco a kvůli jeho velikosti bylo vybudováno v Le Havru speciální nádraží!
Boj o prestiž
Normandie byla francouzskou odpovědí na britské aktivity, jenže práce na dvojici Queen Mary a Queen Elizabeth se protahovaly, takže Normandie měla zpočátku náskok. Když pak obě britská plavidla vyplula, nastal lítý boj o Modrou stuhu. Normandie ji 3. 6. 1935 převzala od italské lodi Rex a i když ji později o pouhého půl uzlu předstihla Queen Mary, její obliba nijak neklesla.
Past v New Yorku
Normandie absolvovala 136 plaveb přes Atlantik – oběma směry. Když se 29. srpna 1939 chystala vyplout z New Yorku do Le Havru, na základě rozhodnutí prezidenta F. D. Roosevelta musela zůstat zakotvena v přístavu – důvodem byla snaha o důslednou americkou neutralitu a jistota, že žádná loď neveze válečný materiál. Jenže po čtyřech dnech vyhlásila po napadení Polska Francie válku Německu a Američané se rozhodli Normandii držet v USA i nadále. Loď byla zakotvena u mola 88. Na palubě zůstala část posádky, která jednou měsíčně nahodila turbíny z důvodu údržby. Po japonském útoku na Pearl Harbor vstoupily Spojené státy do války a francouzskou loď zabavily, protože Francie byla jako země okupovaná Německem považována za nepřítele.
Záhadné plameny
Normandie byla převzata válečným námořnictvem, přejmenována na USS Lafayette a Američané ji chtěli přestavět na transportní loď. Proto začal mizet nákladný interiér, aby se využilo každého kousku prostoru. V mrazivém 9. únoru 1942 kolem druhé hodiny odpolední zazněl náhle ve všech newyorských hasičských stanicích alarm. Po 19 minutách zamířila technika k molu 88, kde se nad Normandií/Lafayette vznášely kotouče dýmu. Na loď se začaly snášet proudy vody a na břeh bylo nutné evakuovat kolem 2200 osob, které na palubách pracovaly. Jeden člověk se marně pokoušel dostat opačným směrem. Nebyl to žádný šílenec, nýbrž projektant lodi, ruský emigrant Vladimir Ivanovič Jurkevič, který chtěl zabránit předpokládané katastrofě. Zdůrazňoval, že pokud se neotevřou výpustní ventily, loď se může převrátit, ale velitel záchranné operace (admirál Adolphus Andrews) mu to nedovolil.
Otazníky přetrvávají
Hašení lodi komplikoval silný vítr, ale po zhruba pěti hodinách se zdálo, že je požár zdolán. Ale kolem devatenácté hodiny začalo hořet znovu. Na už tak nakloněnou Normandii se snesla další dávka vody a přetížený trup se začal pokládat na levobok. Neudržela ho ani kotevní lana, v půl třetí ráno se pyšný plovoucí palác složil do ledem pokrytých přístavních vod řeky Hudson. Naštěstí v té době na lodi nikdo nebyl.
Otevřená okna
Při zkoumání se ukázalo, že loď byla bez proudu, ale to byl důsledek přehoření přívodního kabelu, protože Normandie měla odstavené agregáty a elektřinu si brala z pobřežního zdroje. Bohužel v rámci úprav byly demontovány vodotěsné přepážky, což mělo na osud lodi dopad. Ale proč bylo pouze na levoboku otevřeno 356 oken nikdo nevysvětlil, stejně jako záhadné odpojení protipožárního systému – doslova několik hodin předtím, než začalo hořet.
Byla to mafie?
Jako příčina požáru se nejčastěji uvádí vznícení korkových záchranných kol, na něž dopadly jiskry při odřezávání ozdobných lustrů a obkladů. Další chybou bylo, že se pracovníci údajně pokoušeli začínající oheň uhasit sami, ale neměli patřičné vybavení. Jenže v roce 1975 se objevilo sdělení, že Normandii zapálila – mafie! A dokonce v tom měl mít prsty slavný gangster „Lucky“ Luciano, třebaže v té době seděl ve vězení. Podle jeho rozkazu mafiáni zapálili Normandii s cílem dokázat, že plavidla v amerických přístavech jsou špatně hlídána. Ovšem také se už dříve objevila tvrzení, že požár je dílem německých agentů, kteří se vetřeli do pracovních čet. Velmi rychle ukončené vyšetřování v roce 1942 podobné informace jenom přiživovalo.
Smutný konec
Původně se počítalo s tím, že Normandie/Lafayette bude opravena a poslouží původnímu účelu. Záhy se ukázalo, že optimismus nebyl na místě. Loď nešla narovnat, proto jí byly odříznuty dominantní komíny a otevřená okna v podpalubí dostala kovové záplaty. Sedm měsíců po požáru se torzo lodi opět dostalo do horizontální polohy, ale inspekce v trupu prokázala obrovské škody. Do ledna 1944 chátrala loď nadále u mola 88, pak byla odvlečena do Brooklynu. Tam se dočkala konce války a definitivního zániku. Američané chtěli trup prodat zpět Francouzům za 285 000 dolarů – tato částka se rovnala 285 dnům x 1000 dolarů za každý den strávený v přístavu před internací lodi. Francouzi zase zažalovali USA za neoprávněné zadržení lodi. Jenže torzo nikdo nechtěl a nakonec bylo prodáno společnosti Lipsett Corporation Inc. za pouhých 161 680 dolarů (v podstatě cena materiálu) k sešrotování. Od srpna 1946 do 31. prosince 1948 kdysi krásná královna moří, jejíž pořizovací cena činila 60 milionů dolarů, postupně zanikala.
Přečtěte si také:
