Japonskou společnost Toyota jsme zvyklí spojovat s auty. Vedle výroby nejrůznějších silničních vozidel však Toyota podniká i v letectví, zemědělství anebo v robotice. Posledním modelem, který vyšel z jejích dílen, je humanoidní robot T-HR3, který navazuje na předchozí modely. Ty uměly hrát na trubku, na housle a běhat. T-HR3 do umění ani do sportu nefušuje, jde o notný kus dál.
T-HR3 má lidský tvar
Vypadá jako člověk, což pro robota není nejvhodnější tvar. Už jen udržení rovnováhy je pro stroj problematické a samotný pohyb zatěžuje řadu kloubů, které jsou tak náchylnější k poškození. Inženýři proto obvykle vymýšlejí kupolovité nebo hranaté roboty s širokou a pevnou základnou. Takové stroje jsou úzce zaměřené na jeden druh činnosti. T-HR3 jich ale pokrývá celou řadu a do značné míry má nahradit lidského pracovníka. Proto musí vypadat jako člověk.
Univerzální robot
Lidské prsty dokážou uchopit nástroj. Člověk vyšplhá po žebříku a protáhne se úzkými průchody. Člověk citlivě vyváží náklad a někam ho odnese. A přesně to se chce i po T-HR3, který by se mohl stát asistentem v nemocnicích, dělníkem na stavbě, záchranářem při katastrofě nebo opravářem vesmírných stanic. Jde o činnosti, které vyžadují přesnost a uvážlivost. Není tedy divu, že celý slavný T-HR3 je nakonec kompletně ovládán nikoli umělou inteligencí, ale člověkem.
Loutkář a loutka
Operátor T-HR3 sedí ve speciální židli, končetiny má připojené ke snímačům pohybu a na hlavě mu sedí VR brýle HTC Vive. Těmi přesně vidí to, co je před robotem, výhled mu navíc doplňuje rozšířená realita. Pohyby končetin se bezdrátově přenáší přímo do stroje, který je s nepostřehnutelným zpožděním kopíruje. Pomáhá mu v tom 32 servo motorů v 29 kloubech a ohebných částech těla. Jsou schopné přesně vychýlit končetinu nebo trup a zároveň při změně těžiště nespadnout jako podťatý strom na zem. T-HR3 dokonce dokáže stát na jedné noze. Systému se říká MMS – Master Maneuvering System.
Vibrační ovládání
Komunikace však neprobíhá pouze jednosměrně. T-HR3 dává operátorovi kromě obrazu i reakce na tlak, který robotické tělo vyvíjí vůči předmětu. Jde o vibrace, podobné, jaké znáte z ovladačů herních konzolí. Člověk tedy cítí, jak silně robot drží třeba nafouknutý balónek, případně, jakou částí těla do něčeho vrazil. Výhody takového systému jsou jasné: Robot se může pustit do míst, kde by to pro člověka bylo riskantní, zároveň je však pod neustálým dohledem a jeho citlivost umožní přesné akce.
Bez UI to nejde
Nejen Toyota musí ujít v honbě za dokonalým humanoidním robotem dlouhou cestu. Výrobců podobných strojů je mnohem více. Robotika se v posledních letech kombinuje s výzkumem umělé inteligence a teprve jejich prolnutí nám může dát robota, který bude jednat v komplikovaných situacích samostatně a efektivně, bez asistence lidského operátora. Toyota proto před třemi lety investovala miliardu dolarů do vývoje umělé inteligence, která pomůže jak robotům, tak jejím autonomním autům. Ruku v ruce s tím jde také vývoj materiálů splňujících vysoké požadavky na trvanlivost a nízkou váhu.
Humanoid? Polidštění roboti
OceanOne (USA)
Stanfordská univerzita vyvíjí robotického potápěče pro opravy kabelů na mořském dně a archeologické průzkumy vraků. Roku 2016 prozkoumal OceanOne vrak lodi Ludvíka XIV.
Atlas (USA)
Společnost Boston Dynamics pracuje na specializovaném záchranáři do rizikových situací jménem Atlas. Je vybaven řadou senzorů a umí udělat salto a nespadnout.
DRC-Hubo (Jižní Korea)
Hubo má v kolenou kola, po zakleknutí tedy jezdí. Ztratí-li spojení s operátorem, dokáže základní situace řešit sám. Na konci minulého roku uběhl 160 km s olympijskou pochodní.
