Výtlak japonské námořní lodě Chikyū je 57 000 tun, délka 210 metrů a posádka čítá 150 lidí. Nejde ale o dopravní, vojenský nebo těžařský koráb. Na Chikyū jsou jako doma mezinárodní vědecké týmy, které zkoumají oceán a hlavně to, co je ukryto v zemské kůře pod ním. K ruce mají pořádný nástroj: vrtnou soupravu pro práci v extrémních podmínkách. V připravovaném projektu chtějí proniknout 7 kilometrů hluboko.
Dolů!
Kontinentální zemská kůra, zjednodušeně řečeno souš, dosahuje v průměru 20kilometrové tloušťky. Zatím nejhlouběji se do ní zakously vrtáky na ruském poloostrově Kola, a to celých 12 262 metrů. Kvůli nedostatkům financí bylo však jejich otáčení roku 2006 zastaveno. Dna moří, tedy oceánská kůra, jsou oproti tomu mnohem tenčí, mezi 5 až 10 kilometry, proto jsou pro hloubkové vrtání vhodnější. Chikyū je tím nejlepším plavidlem pro takovou misi. Vrtnou soustavu dokáže spustit do hloubky 4 kilometrů a teprve tam ji začít roztáčet.
Prokousat se dnem
Po nalezení ideálního místa (uvažuje se o moři kolem Havajských ostrovů, Kostariky nebo Mexika) vědci doufají, že se provrtají kůrou až do svrchního zemského pláště. I když jeho vlastnosti známe ze seismologických měření, moc už netušíme, co se v něm nalézá. Tak hluboko ještě nikdo nebyl. Vrták se do pláště zaboří jeden kilometr hluboko poté, co projde šesti kilometry oceánské kůry. Dohromady ho tedy s Chikyū bude spojovat 11 kilometrů vrtné soupravy.
Jako brčka
Spustit tak hluboko vrták není žádná legrace. Vrtná souprava je sama o sobě komplikovaná. Vedle vrtných trubic, které se na sebe vertikálně napojují podobně jako plastová brčka, se do dna zapustí duté kryty, skrz které budou procházet trubice a které zabrání v kolapsu otvoru. Zároveň bude vrták ukryt v 27 metrů dlouhých trubkách z uhlíkových vláken vybavených bójkami pro snížení zátěže na loď na hladině. Těsně nad dnem se pak nalézá bezpečnostní uzávěr vysoký jako pětipatrový dům. Podobný se používá při podmořské těžbě ropy, kdy dokáže celou soupravu okamžitě vypnout.
Půl roku vrtání
Vrtání nebude příliš rychlé. Rychlost postupu se podle hloubky bude zpomalovat z 15 metrů za hodinu až na 3 metry za hodinu. Chikyū si tedy pěkně dlouho pobude na místě. Odhady hovoří o více jak půl roce, mnohem reálnější je však celý rok. Lidé na palubě budou zásobováni (anebo budou odjíždět na dovolenou) jinými plavidly a helikoptérami. V případě silné bouře nebo hurikánu musí Chikyū vrt opustit, ale následně se k němu vrátí a na vrtnou soupravu se opět napojí.
Čisté nástroje
Sonda navštíví místa, za kterých člověk ještě nikdy v historii nevyzvedl vzorky. Dá se předpokládat, že budou obsahovat sulcovité křemičitany. A právě ty budou velmi zajímavé, protože pomohou pochopit, jaké geologické procesy se v plášti odehrávají. Projekt tak možná objasní některé otázky související s pohybem kontinentálních desek nebo s šířením zemětřesení.
Haló, žije tam někdo?
Vědci chtějí také prozkoumat životaschopnost organismů v extrémních podmínkách. S rostoucí hloubkou se zvyšuje tlak a ubývá života. Rekordmanem v přežití je hypertermofilní bakterie, kterou vědci objevili v Tichém oceánu, kterak si hoví u termálního průduchu v teplotě 121 °C na dně Pugetova zálivu. Pakliže bakterie dokážou přežít i v drsnějších podmínkách, Chikyū to zjistí. Jak to celé dopadne, se dozvíme za několik let. Vrtání má začít nejdříve roku 2020.
Fantastická Cesta do středu Země
"Ach, důvtipný Saknusseme," zvolá profesor Lidenbrock v klasické knize Julese Vernea Cesta do středu země, když dekóduje zprávu islandského alchymisty o tom, jak se dostat kráterem vulkánu Snæfellsjökull (1446 metrů nad mořem) na Islandu dovnitř naší planety. Ve Vernově fantazii je dutá a profesor se svým šestnáctiletým synovcem Axelem dojdou 55 kilometrů hluboko a narazí na les obřích hub, pravěké pralesy a dinosaury, mamuty a 3,6 metru vysoké pralidi. Nakonec se dostanou zpět na povrch zemský skrz vulkán Stromboli na Sicílii. Verne roku 1864 nemohl o složení naší planety nic vědět, ale neznalost vyplnil strhujícím dobrodružstvím.
