Východoněmecká produkce se zabývala výhradně evropským vozovým parkem, na rozdíl od firem na západ od našich hranic (a o nejrychlejších vlacích jste už četli?). Ty nabízely široký sortiment americké železnice, počínaje stylovými lokomotivami Santa Fé přes typické vozy soustavy Pullmann až po legendární nákladní vozy, ve kterých putovaly napříč USA tuláci zvaní hoboes. U nás se západní vláčky prosadily v minimálním měřítku hlavně díky individuálnímu dovozu, ať šlo o Německo, Rakousko nebo třeba produkty z portfolia jugoslávské Mehanotehniky.
NoHABka boduje
Ačkoliv typové označení znělo AA16, díky výrobci Nydqvist och Holm AB se sídlem v Trollhättanu se pro licenční stroje vžil název NoHAB. Předlohou byly americké lokomotivy koncernu GM řady F EMD. Typická pro ně byla půlkruhová okna a čumák připomínajícího buldoka. Sem tam se objevil nějaký americký film, ve kterém byly tyto mašiny k vidění, proto okamžitě modelářům naskočilo patřičné propojení. Zásadní v tomto směru bylo, že švédský výrobce dodal do Maďarska železničnímu provozovateli MÁV celkem dvacet strojů a ty byly označeny jako M61. Protože cesty do krajiny bikávéru, uheráku, pálivých paprik a Balatonu byly běžné, mohli je fanoušci železnice vídat – NoHABky totiž obhospodařovaly hlavní rychlíkové tahy.
Na zdi muzea
Neúprosný čas, tenčící se zásoba náhradních dílů a fakt, že ve východním bloku jezdily NoHABky jenom v Maďarsku postupně ztenčovaly počet strojů na tratích MÁV. Je proto úctyhodné, že poslední lokomotiva byla vyřazena z provozu 38 let po prvním nasazení (stalo se tak v roce 2000). Počítalo se i s několika stroji pro muzejní účely, ale tady zasáhla smutná náhoda – stroj M61.004 vybraný jako exponát na podzim roku 1999 poměrně vážně havaroval, takže byl nepoužitelný. Ale méně zdevastované čelo lokomotivy se podařilo zachránit a osadit na venkovní muzejní stěnu. Jinak se dochovalo dalších pět exemplářů.
Trojí provedení
PIKO sáhlo po tomto stroji opravdu velkorysým způsobem – nabízelo ho totiž v obou „svých“ velikostech (H0, N) hned ve třech provedeních (belgické, dánské a maďarské železnice). Možná by šla dohledat čísla o jednotlivých produktech, ale i bez nich jsem přesvědčen, že největší objem reprezentovalo maďarské provedení. Také velikost TT se těšila stejného zastoupení, jen výrobce byl jiný – Berliner TT Bahnen. NoHABky byly atraktivní i v tom směru, na rozdíl od většiny tehdejších lokomotiv byly osvětlené a svítily podle aktuálního směru jízdy.
Sólo i v kompletech
Zejména ve velikosti N byla M61 zařazována i do kompletů, takže si naši modeláři mohli spíš v NDR než v tuzemských obchodech pořídit soupravu NoHABky s třemi rychlíkovými vagóny (kat. č. 5/0646), ale také belgické provedení s dvěma kontejnerovými nákladními vagóny (kat. č. 5/0648) či dánskou verzi se třemi obstarožními dvounápravovými osobními vagónky Ci29. Cena těchto souprav byla různá, v NDR oscilovala od 50 do 75 marek.
