Ještě před čtyřmi lety pracovali ve firmě Prusa Research tři lidé. Dnes jich je několik stovek, sídlí v pěti patrech věžáku v pražských Holešovicích a všichni mají jediný cíl: Dostat do světa co největší počet 3D tiskáren PRUSA. Možná jste je už viděli – pod tryskami černo-oranžových strojů rostou modely v technických kroužcích, na výstavách a v dílnách mnoha středních a vysokých škol. Každý měsíc si je koupí 6 000 zájemců z celého světa, mezi které patří i vesmírné agentury NASA a ESA nebo česká Akademie věd.
Otevřený hardware
Když se podíváte na první tiskárnu Josefa Průši, nejspíš ohrnete nos. Tahle strašlivost že by dokázala tisknout?! Ano, uměla to! Šlo ale o první krok na dlouhé cestě, která začala před osmi lety. Studenta ekonomiky Průšu tehdy zaujal fenomén otevřeného hardwaru. Jde o inženýrské hnutí, ve kterém si lidé sdílí a vylepšují projekty bez nároku na honorář a vlastnictví patentů. Každý návrh je otevřený a zdarma včetně specifikací elektromobilů Tesla, které k otevřenému hardwaru zařadil Elon Musk. Průša se zajímal o britský projekt 3D tiskárny RepRap, kterou začal podomácku optimalizovat a vylepšovat. Důvodem byla především výroba knoflíků a náhradních dílů k DJ pultu. Netrvalo dlouho a dospěl k vlastní úspěšné řadě tiskáren i3.
Na 3D farmě
Na 3D tiskárnách je zajímavé, že vytisknou cokoliv včetně plastových dílů pro sestavení nové tiskárny. A přesně to se děje na 3D farmě ve třetím patře budovy Prusa Research. V lednu 2016 tu bylo 40 tiskáren. Dnes jich napočítáte přes 300. Jde o modely i3 MK3, které 24 hodin denně a 7 dní v týdnu tisknou komponenty pro své nové bratříčky. Když se zastavíte uprostřed regálů a zavřete oči, uslyšíte symfonii rejdění motorků s tryskami, které tlačí hmotu do podob nových tiskařských komponentů. Zní to jako hudba budoucnosti. Většina strojů vyrábí díly pro koncové zákazníky, na některých se ale tisknou experimentální tvary, které by měly funkce tiskáren vylepšit.
Rychlé prototypování
Vylepšování a rozvoj technologie je srdcem celé firmy. Průša nechce přijímat zakázky na tisk předmětů, ale vyrábět ty nejlepší tiskárny. Současný model i3 MK3 je sice na špičce a dokáže vytisknout divy, ale stále je na něm místo pro inovace – třeba co se týče ovládacích prvků. Novou součástku stačí navrhnout v počítači, vytisknout a zjistit, zda pasuje tak, jak má nebo je zapotřebí ji vytisknout se změnami. V porovnání s tradičním vývojovým procesem je ten s využitím 3D tisku doslova rychlý jako blesk. Konstruktéři a inženýři, kteří zabírají u Průši celé jedno patro, tedy každý den prototypují a přicházejí s novými nápady. Ty se promítnou buď do další verze i3, nebo i do zcela nové řady tiskáren.
Sochy z kukuřice
Předmět vyroste na podložce tiskárny s pomocí dvou činitelů: samotného hardwaru a plastové struny neboli filamentu. Na první pohled nezajímavý 1,75 milimetru tlustý umělohmotný provázek je v tiskárně ohříván na teplotu několika set stupňů Celsia. Následně jej úzká tryska vrství do podoby tištěného předmětu. Filament je plný překvapení: Nejčastěji se využívá biologicky rozložitelný plast PLA z kukuřičného nebo bramborového škrobu. Výrobky z PLA jsou nezávadné pro potraviny, proto se zdánlivě hodí pro tisk jídelních misek nebo příborů. Jenže pozor, v mikrotrhlinách v materiálu se usazují bakterie, není tedy dobrý nápad strkat si třeba vidličku z 3D tiskárny dlouhodobě do pusy.
Prach a piliny
Někteří výrobci filamentů přidávají do PLA ocelový nebo bronzový prach. Ten strunu zabarví a po vytištění a vyleštění vypadá jako skutečný kov. Jindy se PLA míchá s jemnými pilinami nebo sádrou pro dosažení odlišného vzhledu a vlastností tiskoviny. Možnosti filamentů pohánějí celý obor 3D tisku kupředu. Právě proto mají v Prusa Research jedno patro vyhrazené jen jejich výzkumu a výrobě. Plastová struna zde vzniká z rozžhavené drti, která je obarvena pigmentem (firemní barva je oranžová). Na několik metrů dlouhé výrobní lince pak prochází zeštíhlovacími otvory a vodními lázněmi s různou teplotou, až se nakonec úhledně navine na špulku.
(Ne)ovladatelná tiskárna
Vylepšování hardwaru a filamentu je jedna věc. Josef Průša však klade největší důraz na zpřístupnění procesu tisku co nejširší veřejnosti. i3 MK3 je i přes své kvality určena především technicky orientovaným lidem. Vaše babička si na ní novou pletací jehlici jednoduše nevytiskne, protože nepochopí, jak na to. Z toho důvodu další patro v holešovickém sídle okupují programátoři a vývojáři softwaru. Upravují ovládací rozhraní tiskárny tak, aby se úplně každý mohl jednoduše stát návrhářem a tiskařem. Možná mezi ně chcete patřit i vy.
