Geniální vynálezy většinou vzniknou, když se někdo pokusí zdokonalit nebo vymyslet úplně novou zbraň. Nebo taky nejšílenější. Americká armáda by určitě nechtěla mít nic společného s takovou blbinou jako je ohňostrojová bazuka. Ale před více než půl stoletím uvažovala o tom, že nad světová bojiště nasadí létající džípy. Speciální a výkonná auta sehrála významnou roli v druhé světové válce. Od jejího konce se mnozí pokoušeli naučit džípy létat. Většinou neúspěšně.
Létající vynález Airgeep VZ-8P
Odlepit džíp od země se podařilo až firmě Piasecki v červnu 1959. Stroj dostal označení Airgeep VZ-8P. Byl poháněný dvěma motory, na které byly napojeny dva rotory se třemi čepelemi. Kdyby jeden z motorů selhal, oba rotory by pořád fungovaly. Ovládání bylo prakticky stejné jako u vrtulníku. Airgeep měl k létajícím autům, které se snažíme vynalézt dnes, ještě hodně daleko.
Armáda to nechce
Americké armádě se zpočátku vynález líbil. Vývoj pokračoval. Létající džíp se dočkal silnějších motorů a původní počet sedadel byl rozšířen. Kromě pilota a střelce se našlo místo ještě pro tři další pasažéry. Nechyběla ani možnost katapultovat se v případě nebezpečí pádu. Airgeep mohl vzlétnout několik stovek metrů vysoko, ale počítalo se spíše s tím, že se bude pohybovat těsně nad povrchem – v takové výšce, aby zůstal nepostřehnutelný pro radar.
Přesto se armáda nakonec rozhodla, že je to hloupý koncept. Létající džíp by se na bojišti asi vůbec neujal. Projekt byl zastaven, zrušen, armáda se naplno zaměřila na další vývoj bojových helikoptér. A džípy dodnes jezdí po zemi.
