Ačkoliv nese v modelovém provedení označení BR 55, původně byla čtyřnápravová lokomotiva na přehřátou páru číslována jako G 8.1. Pruský stroj zkonstruoval Robert Garbe na počátku první světové války a v podstatě šlo o inovovanou řadu G 8 s dodatkem „Verkstäte Normalbauart“ (zesílené normální provedení). Jedním z hlavních rozdílů byla vyšší hmotnost, takže disponovala i větší tažnou silou. Negativním jevem byla možnost posílat ji pouze na hlavní tratě. U těch vedlejších by představovala příliš velkou zátěž pro traťový svršek.
Od západu až k nám...
...nepovede cestička jako mlat, jak se zpívá v lidové písni, pouze chceme poukázat, že tato lokomotiva opravdu jezdila po téměř celé Evropě. V Německu byla nejpočetnější, napočítali byste tu 4958 strojů. Další téměř tři stovky jezdily v okolních německých oblastech, další „dýmivky“ pak v Rumunsku, Polsku, Francii, Itálii, Švédsku, Jugoslávii, Alžírsku, Turecku a také v meziválečném Československu.
Dvě lokomotivy z patnácti
Na našem území je výskyt této lokomotivy poněkud komplikovanější. Do výtopny v Trenčianské Teplé dorazilo v roce 1919 patnáct strojů, ale pouze dvě lokomotivy byly skutečné G 8.1. Celá zásilka dostala označení 273, později byly přeznačeny na 425.0 s tendrem 412.0. Ty skončily později v Maďarsku při záboru území v dramatickém roce 1939.
Do Prahy a zpět
Podruhé mohli fandové železnice vidět G 8.1 v Praze. Sem dorazily také dvě lokomotivy, původně z Polska, které je získalo v roce 1920. Dostaly tabulky 427.0500 resp. 427.0501, ale jezdila jenom ta první, navíc pouze na posunu a přemisťování osobních souprav mezi pražskými nádražími. Po dvou letech (1947) se oba stroje vrátily do Polska.
Malá a nejdražší
VEB PIKO Sonneberg sáhl po této lokomotivě nejspíš z důvodů, že šlo skutečně o velmi rozšířený a dlouho sloužící stroj. Zajímavostí u modelového provedení byla skutečnost, že lokomotiva mohla jezdit pouze s připojeným tendrem – samozřejmě se prodávala jako komplet.
Čtyři varianty
Aby si modeláři přišli na své, byla dokonce ve čtyřech variantách. Pochopitelně v německé „kamufláži“, pro české modeláře v nejatraktivnějším provedení s označeným dle ing. Kryšpína, tedy 427.0 (tendr už ale vlastní tabulku neměl), dále pak v barvách francouzských (SCNF) a belgických (SCNB) drah. Dlužno ovšem poznamenat, že poslední dvě varianty se na našem trhu de facto neobjevovaly. Kdo se rozhodl tuto „oldtimerku“ pořídit, musel na tehdejší poměry sáhnout už dost hluboko do kapsy – jednalo se společně s francouzskou elektrickou BB 9200 (viz šesté pokračování našeho seriálu) o vůbec nejdražší samostatnou lokomotivu na našem trhu – stála 180,- Kčs.
Máte zkušenosti?
V mé sbírce se nachází pouze německá varianta (kat. číslo 5/4117). Další tři varianty (5/4118-20) jsem nikdy k dispozici neměl. Pruská veteránka jezdila poměrně dobře, jediný problém jsem měl s plíškem ve spojovacím spřáhlu, který se rád ohýbal a kvůli tomu se mašinka odmítala rozjet. Na kolejích seděla velmi solidně a na rozdíl o kolegyně BR 65 (na tu dojde příště) byl její provoz velmi dobrý. Nebo mají naši čtenáři jiné zkušenosti? Můžete se o ně podělit.
Jak dopadla...
Jestliže skutečná G 8.1 se na tratích udržela více než půl století, i když to nebylo v Německu, ale v dalších evropských zemích, mašinka od firmy PIKO je k vidění nejen na kolejištích, ale i na burzách a výměnných setkáních. Pro milovníky faktů ještě dodejme, že PIKO ve svém socialistickém programu zařadilo BR 55 i do sortimentu velikosti H0.
