Víte, že stejně jako se řídí třeba provoz na letištích, jsou řízeny složitým systémem i vlaky na nádražích? S Ábíčkem jsme se na to byli podívat na pražském Smíchovském nádraží!

"Osobní vlak číslo 9623 směr Kralupy nad Vltavou, pravidelný odjezd 18:27, přijede na kolej pátou." Podobné hlášení jste určitě mnohokrát slyšeli na českých nádražích. Vlak vždy přijede na určené místo. Není to ale tak jednoduché, jak to zní! Aby souprava správně "zaparkovala" a nepřekážela jiné, používají železničáři vychytaný informační systém, který jim pomáhá správně navigovat vlaky na své místo (a tady se podívejte do jejich muzea).

Smíchov: Kus historie

V dnešní době je provoz řízen počítačovými systémy a specializovaným softwarem. Jak to vypadalo před příchodem počítačů jsme se podívali na pražském Smíchovském nádraží. Uvnitř se ukrývá jedna specialita – nejstarší reléové zabezpečovací zařízení. Jde o dopravní systém, který zajišťuje plynulý provoz na dráze a spoléhá se na elektromagnetické relé. Ty při přepínání hlasitě cvakají a rozsvěcují kontrolní žárovky na velké plechové skříni. Reléovka na Smíchovském nádraží byla spuštěna již roku 1953, pouhé tři roky po uvedení první reléovky ve stanici Chrast u Chrudimi.

Nevidí, ale řídí provoz

Systém toho musí zvládat hodně. O každém vlaku, který má dle jízdního řádu přijet na Smíchovské nádraží ví železničáři dopředu a musejí mu připravit tzv. jízdní cestu. To znamená, vyhradit mu trasu po kolejích skrz nádraží a dál po trati. V praxi to vypadá tak, že výpravčí na reléovce vybere tlačítkem kolej, na kterou chce vlak poslat, přehodí pro něj výhybky a dá správný signál na návěstidle. V tu chvíli je jízdní cesta připravena a rozsvítí se žlutě. Když na ni vjede vlak, změní se barva příslušného úseku na červenou. Výpravčí tak vlaky ani přímo nevidí, vystačí si se schématem měnícím barvy na reléové skříni.

Je to bezpečné?

Možná se ptáte, co se stane, když se výpravčí poplete a pošle třeba dva vlaky proti sobě nebo zapomene přehodit výhybku? Nestane se nic. Vše je chráněno a takovéto situace jsou elektronicky blokovány. K dorozumívání se strojvedoucími vlaků, posunovači nebo třeba mazači výhybek mají výpravčí k dispozici radiostanici (vysílačku).

Místnost kde to cvaká

Reléové zabezpečovací zařízení v dopravní kanceláři je sice velká plechová, blikající krabice, ale to hlavní se ukrývá o patro níž. Tam je obrovská místnost, ve které probíhá vše podstatné. Řady regálů, ve kterých jsou jedno vedle druhého umístěna nejrůznější vzájemně propojená elektromagnetická relé a přepínače. Ty zajišťují prakticky provoz celého nádraží, ovládají jednotlivé výhybky a návěstidla. Pokud tedy výpravčí třeba přehodí výhybku, udělá to na reléové skříni, odkud vedou vodiče o patro níž, k patřičným spínačům a přepínačům. Tímto způsobem je řízena vlaková doprava od úrovně kostela Filipa a Jakuba na Zlíchově, až po železniční most, tedy asi dva a půl kilometru.

Dál to řídí počítač

To ale není všechno, co je na Smíchovském nádraží zajímavé! Vedle skoro již muzeální, ale stále perfektně fungující techniky na výpravčí svítí i monitory počítačů. Další úsek, který je zhruba od Železničního mostu až po ulici Bělehradská, což jsou další dva kilometry, je řízen už přes počítač. Vypadá to dost podobně, jen schéma trati je na monitoru a výpravčí trasu vlaku nakliká myší. Výhybky a návěstidla se v tomto případě přehodí automaticky.

Na železnici jste v bezpečí

Za dvanáctihodinovou směnu v dopravní kanceláři tímto způsobem "odbaví" někdy až 220, převážně osobních vlaků. Takže až se příště usadíte v kupé, vzpomeňte si na to, že cesta vašeho vlaku je někým řízena, dopředu naplánovaná a vše má svůj pevný řád, nad jehož dodržováním někdo bdí.