Ministerstvo obrany v roce 1923 zakoupilo za tehdejších 1,3 milionu korun plány na vozítko od německého inženýra Heinricha Vollmera. Spojovaly se v něm výhody pásového i kolového pohonu. Pásy i kola byly pevnou součástí součástí vozidla. Při jízdě v terénu se využívaly pásy, jakmile vozidlo vyjelo na zpevněnou cestu, mohl řidič vysunout kola a dál uhánět na nich. Změna trvala zhruba 15 minut a sloužily k ní speciální rampy uložené na bocích.
Tank prototyp KH-50
Československá armáda chtěla na základě Vollmerových plánl postavit tank. Realizací pověřila hned tři podniky: Ringhoffer (později Tatra), Laurin & Klement a Breitfeld-Daněk. Konstruktéři dali hlavy dohromady a vznikly první dva prototypy KH-50. Zkratka vznikla ze slov “kolo” a “housenka”, číslice 50 značila výkon motoru v koňských silách.
Kolohousenka s kanónem
Oba stroje si převzal Vojenský technický útvar na testy. Jeden z prototypů se ve velice krátké době rozbil a ukázalo se, že má tolik závad, že nejlepším řešením bude ho sešrotovat. Druhý na tom byl o něco lépe, dostal tedy plně otočnou věž s kanónem ráže 37 milimetrů. Oficiálně tak vznikl první československý tank, jehož posádku měli tvořit dva muži - velitel a střelec.
Pokračovatel prvního
Armáda nebyla zcela přesvědčena o kvalitách první Kolohousenky a tak se tank v roce 1927 vrátil ke konstruktérům. Dostal silnější motor o výkonu 60 koní, věž byla taktéž vyměněna za lepší a koukaly z ní dva těžké kulomety vz. 24. Označení se změnilo o desítku nahoru a vznikl tak KH-60. Armáda si prototyp převzala a dostal registrační číslo 13362. Celkem bylo “šedesátky” vyrobeno 5 kusů, z nichž 3 byly exportovány do Sovětského svazu a Itálie. Armáda však s reparátem konstruktérů stále nebyla spokojena. KH-60 nakonec sloužila ještě pět let pro výcvik vojáků ve Vyškově. Mimochodem, ve virtuálním světě World of Tanks si to s Kolohousenkou můžete zkusit taky:
Finální KH-70
V roce 1929 přišlo poslední vylepšení, které mělo armádu přesvědčit, že se jí tyto stroje mohou hodit. Opět byl vyměněn motor za silnější s výkonem 70 koní. S tím přišlo i přeznačení na KH-70. Vylepšen byl i systém podvozku a čas potřebný pro přechod z pásů na kola a naopak klesl na 10 minut. Armáda však Kolohousenku už nechtěla, protože za tu dobu se tanky vývoj posunul trochu někam jinam. Vylepšování zastaralé koncepce tak už nemělo smysl. Celý projekt tak byl nakonec zastaven a zrušen.
Špatný ale nezapomenutý
Příběh Kolohousenky tak ukazuje jednu ze slepých cest vývoje vojenské techniky. To, co vypadalo ze začátku nadějně se za pouhých 6 let ukázalo jako zastaralé. Náš první tank tedy příliš parády nenadělal. Těšit náš může snad jen to, že valná většina projektů, které přišly po něm na tom byla spíše naopak a mnoho z nich se prosadilo i na světových bojištích.
Přečtěte si také:
Tanky a nadzvuková letadla Concorde a TU-144:
Tanky a nadzvuková letadla Concorde a TU-144 • Zdroj: ABC
