Robot nebo mecha rytíř?
I přesto, že byl Leonardo Da Vinci (více se o jeho osobnosti dozvíte v našem speciálním profilu) pacifista a vojenské konflikty neměl v lásce, zanechal několik vynálezů válečného charakteru. Jedním z nich byl i mechanický rytíř, dnes bychom řekli spíše robot. Jednalo se o brnění, uvnitř kterého byl důmyslný mechanismus z provázků, převodů a kladek, které měly za úkol pohybovat plechovým tělem. Při konstrukci da Vinci využil znalosti lidské anatomie a snažil se co nejlépe napodobit pohyby skutečného člověka (že to samé se snaží udělat i dnes inženýři, kteří pracují na robotu T-HR3 uvidíte zde).
Oživení Da Vinciho robota
Italští vědci zhruba před deseti lety Da Vinciho robota oživili, respektive ho složili podle dostupných nákresů. Fungoval, ale zdaleka ne tak hladce, jak si asi milý Leonardo představoval. K jeho pohybu bylo zapotřebí poměrně velkých sil. Navíc se dodnes přesně neví, k čemu měl vlastně robot sloužit. Dost napovídá i bubínek, který byl součástí plánů, ale v průběhu let se na něj jaksi pozapomnělo. Je tedy dost dobře možné, že Leonardo spíše sestrojil jakousi důmyslnou hrací skříňku a brnění posloužilo jenom jako nejdostupnější napodobenina lidského těla.
Da Vinciho kulomet
V Leonardově době, tedy převážně v patnáctém století, se v bitvách používaly arkebuzy. To byly v podstatě primitivní palné zbraně. Nabíjení trvalo klidně i dvě minuty, nebyly nijak zvlášť efektivní a můžeme je považovat spíše za zastrašovací zbraně. Těžiště války spočívalo především v kontaktním boji. Da Vinci se zamyslel nad tím, že by možná šlo spojit více palných zbraní dohromady, nabít je v klidu před bitvou a v boji by potom měl střelec k dispozici prakticky kulomet.
33 hlavní ve třech řadách!
Vznikla tak sice možná trochu směšná konstrukce 33 hlavní, které byly ve třech řadách tvořících jakýsi trojúhelník. Celé to bylo umístěno na kolech, podobně jako dělo. V okamžiku, kdy byla první řada vystřílena, trojúhelníková konstrukce se pootočila a na šiky nepřátel mířilo dalších 11 nabitých hlavní. Když se vystřílely i ty, tak se znovu trojúhelník pootočil... Myšlenka byla taková, že by se vždy ze třetiny arkebuz střílelo, další, zrovna použitá třetina by se chladila a poslední by byla nabíjena.
Da Vinciho tank
Da Vinci rovněž poměrně přesně předpověděl, jak budou vypadat války budoucnosti. Navrhl obrovský kolos, který se měl pohybovat po bojišti, kosit nepřátele a přitom odrážet jejich palbu. Da Vinciho válečný stroj na ruční pohon byl v podstatě tank.
Předchůdce novodobých tanků využíval fígl, který i konstruktéři těch dnešních obrněnců používají pro zvýšení bojové efektivity. Směrem k nepříteli totiž nebyla žádná plocha kolmá, naopak byly všechny natočeny pod nějakým úhlem. To zvyšovalo vlastnosti pancíře a tank lépe odrážel střely nepřátel.
Nepovedený vynález
Pohon měl být přenášen přes kliku, kterou by muži uvnitř točili, na kola, jež by pak pohybovala s tankem po bojišti. To mělo dva nedostatky. Tím prvním byl fakt, že něco tak těžkého by se na nezpevněném terénu pravděpodobně brzy zaseklo buď v měkkém podloží nebo nějaké díře. Když už by se přeci jen tank pohnul, byl by to pohyb dost pomalý a nepřátelé by neměli problém před ním utéct nebo ho obejít. Druhý problém byl v převodech, které byly špatně navržené a nefunkční. Zde Leonardo udělal jistojistě chybu, ale dnešní inženýři se ho zastávají s tím, že tato chyba byla pravděpodobně úmyslná a znemožňovala zkonstruování vynálezu, kdyby se plány dostaly do špatných rukou. Jak by to mohlo fungovat ukazuje se značnou nadsázkou hra Assassin's Creed: Brotherhood:
