V roce 1937 dostal ruský Charkovskij tankovyj zavod za úkol postavit tank, který by nahradil dosluhující řadu BT. Nešlo o špatné stroje, ale zkušenosti ukázaly, že rychlý a pohyblivý tank je sice super, ale mít k dispozici slušný pancíř je někdy lepší. Konstruktér Koškin dostal jasné instrukce – tank musí být kolopásový. To znamená, že s nasazenými pásy může jezdit v terénu a bez nich se přepravovat na delší vzdálenosti po silnici. Vznikla tak varianta A-20, ale protože Koškin byl tak trochu rebel, bokem si připravil ještě tank A-32. Ta byla jeho nadřízenými ale zavrhnuta, protože se pohybovala pouze s pomocí pásů. Vůdce Sovětského svazu Stalin se však Koškina zastal, oba prototypy připustil ke zkouškám a A-32 byl přejmenován na T-32.
T-34 vydrží víc
Komise, která rozhodovala o tom, který z tanků se dostane do výroby, neměla lehkou situaci. Nakonec vyhrál původně zavržený T-32, zejména kvůli lepšímu pancíři. Vítězství to ale nebylo až tak přesvědčivé a komise doporučila řadu změn, které nakonec vyústily v první verzi tanku T-34, která se dostala do výroby.
Neporazitelný tank
V čem T-34 vynikal? Ve všem! Neměl sice nějak zvlášť silný pancíř, ale z čelní strany ho měl skloněný pod úhlem 60°, což silně zvyšovalo jeho efektivitu při zachování přijatelné hmotnosti. První verze měly silný kanón o ráži 76 mm, pozdější potom 85 mm. Byl to ale stroj jednoduchý na výrobu i opravy. To silně kontrastovalo s tanky německými, které byly sice na svoji dobu technicky poměrně vyspělé, ale v drsných ruských podmínkách často selhávaly a končily prakticky neopravitelné. Navíc jejich výroba byla právě díky té sofistikovanosti o dost náročnější, než u relativně jednoduchých T-34.
Válka kontrastů
Když se tedy ze začátku setkaly na bojišti německé a sovětské tanky, bylo to zajímavé. Jediné, co T-34 z větší vzdálenosti páralo, byl německý protiletadlový kanón ráže 88 milimetrů. Těch však Němci neměli mnoho a proto museli svého úhlavního protivníka na bojišti tak trochu přelstít. Buď ho překvapit zezadu nebo se k němu dostat tak blízko, aby projektil prorazil silně skloněný pancíř. Situaci trochu srovnalo, když se na bojiště Východní fronty v Rusku dostaly německé Tigery a Panthery, které byly "tétřicetčtyřkám" přinejmenším rovnocennými soupeři. Na to SSSR odpověděl produkcí T-34/85, které měly kanón ráže 85 mm. Navíc Sověti měli obrovskou početní převahu a obvykle tak na jeden tank Tiger útočilo 3-6 tanků Rudé armády. Dopředu bylo jasné, že ne všichni ruští vojáci odejdou z bojiště po svých, ale neuposlechnutí rozkazu znamenalo automaticky smrt, takže si každý spočítal, že je lepší zkusit štěstí v loterii s Tigerem.
Navždy legendou
Celkem bylo všech typů T-34 vyrobeno přes 60 000. Sloužily po celém světě a někde bojovaly dokonce ještě v devadesátých letech. Byla to skutečná legenda, která pomohla rozhodnout o výsledku druhé světové války a neúspěchu Hitlerova tažení do Ruska.
