ABC s dárkem plastikového modelu koupíte tady >>
Pojďme si společně projít detailněji základní (víceméně) modelářské nářadí… minimální nutné kusy pro stavbu příbalového modelu naleznete sepsané v tištěné podobě časopisu ABC č. 10/2018.
Nářadí plastikového modeláře
Úplně nejdůležitější, nepostradatelný a nenahraditelný je kvalitní skalpel (obr. 1). Musí být co možná nejostřejší, kladem jsou čepele různých tvarů (obr. 2 a 3), které se v naprosté většině případů dají snadno zaměňovat. To umožňuje upínání do držátka pomocí sklíčidla. Právě to je nejdůležitější částí, která je nejvíce namáhaná, a je tak vhodné volit typ, u nějž je sklíčidlo vyrobeno z kovu (obr. 4 uprostřed). Na trhu se objevují vzhledově téměř totožné výrobky, u nichž je ovšem tato nejpodstatnější část z plastu. Ne, že by nefungovaly, ale jejich životnost nebývá velká… Samotnou násadku lze využít i jako držák speciální modelářské leptané pilky (obr. 5), případně i tenkých vrtáčků. Pro úplně první pokusy lze využít i dobře nabroušený kapesní nožík, ale radosti z práce mnoho nepřinese. Naopak určitě nepomýšlejte na různé zalamovací nože, a vůbec na všechny, u kterých se viklá čepel. Neumožní Vám správně vést řez a model spíše poničí…
Každý chvilku tahá pilku...
Asi nejoblíbenější modelářskou pilkou je ta žiletková. Obzvláště, pokud je včetně držátka (obr. 6), ale v začátcích lze použít i jen "v ruce" (obr. 7)… její nákup opravdu doporučuji, pro některé práce je, s ohledem na kvalitu jejich provedení, prakticky nepostradatelná. Na trhu je vícero variant, pokud budete mít možnost, je univerzálnější zvolit tu s různou hrubostí zubů (obr. 8). A protože její kalený materiál rád praská, nebojte se samotných břitů pořídit několik i do zásoby.
Pokud budete na oddělování dílků z lisovacích rámečků používat skalpel, budete potřebovat vhodnou podložku. Osobně používám špalíček z tvrdého dřeva (obr. 9). Vhodné je prakticky cokoli, na čem se nebude zbytečně tupit skalpel a co Vám umožní opřít si dílek takzvaně "přes hranu".
...ještě kleště
Další možností jak díly oddělit, je použití štípacích kleští. K dosažení kvalitního výsledku je ale také nutné mít kvalitní kleště, které jsou broušené opravdu pouze z jedné strany a mohou tedy nálitek odstranit opravdu až u samotného dílu. Jemnost břitů speciálních a obyčejných kleští můžete sami porovnat (obr. 10 a 11).
Když máme díly odděleny, budeme je lepit. K tomu si ale připravíme pomocníky, kteří nám nahradí prsty, které by během dlouhé doby než lepidlo zaschne, asi jen stěží odolávaly… Použít můžeme různé svorky a kolíčky (obr. 12 – 14), v některých případech i lepicí pásku. Nejvíce bych ale doporučil poctivé dřevěné prádelní kolíčky. Dřevěné proto, že se po plastu méně smekají než jejich plastoví příbuzní, a také je lze snadno upravit a vylepšit pro modelářské potřeby (obr. 15 – 17). Osobně jsem si oblíbil úpravu na jakousi dřevěnou pinzetu… Kolíček rozebereme (obr. 18), díly k sobě otočíme obrácenou stranou a perko osadíme také do opačných výřezů, než původně (obr. 19 -22).
Před samotným definitivním slepením ještě zkusíme přiložit díly k sobě a případné nesrovnalosti upravíme pomocí skalpelu a brousítek (obr. 23) nebo jemných brusných papírů.
Lepidlo na modely
K lepení stavebnic používáme lepidla na polystyren. Dnešní produkce modelů je ve většině případů natolik přesná, že k lepení stačí velice řídké lepidlo, v podstatě téměř jen rozpouštědlo (např. obr. 24). Práce s ním je snadná, jen naprosto odlišná od běžných zvyklostí. Téměř všechna lepidla se totiž nanášejí před spojením dílů na jejich styčné plochy, ale toto funguje jinak. Díly se k sobě přitisknou, můžete je řádně ustavit a srovnat dle potřeby, zafixují se k sobě například právě zmiňovanými kolíčky, a na spáru se nanese malé množství tohoto typu lepidla. Samo do spáry zateče a velmi rychle opět vysychá. Ostatní rozpouštědlová lepidla jsou v různé míře "zahuštěna" rozpuštěným plastem, a tedy se používají tak, jak jste patrně navyklí… tedy naneseme lepidlo na jednu stranu styčné plochy, díly k sobě přitiskneme, máme chvíli času na jejich správné srovnání, a opět zafixované necháme spoj vytvrdnout.
U těchto "plněných" lepidel tento proces trvá o něco déle, ale naoplátku je lze použít i v případě, kdy se díly ne zcela dokonale dotýkají. Díky obsaženému plastu totiž spoj i částečně vyplní. Různí výrobci používají různá balení, můžeme se tak setkat s lepidly nanášenými štětečkem (obr. 24 a 25), za pomocí jehly (obr. 26), nebo jen lehce zúženého hrdla tuby (obr. 27). V posledním případě je pro zachování čistoty modelu lepidlo vymáčknout na nesavou podložku a na model nanést jinak, třeba za pomoci párátka. Patrně také tušíte, že způsob nanesení je svázán také s hustotou lepidla. Řídké používají štěteček, středně husté většinou jehlu, a v tubách poté najdeme ty hustší zástupce rodiny lepidel.
V každém případě je ale třeba dávat pozor, lepidlo nanášet opatrně a jen v tom nejnutnějším množství, a vždy se maximálně vyvarovat potřísnění povrchu dílů. U extra řídkých lepidel v takovém případě stačí do potřísněné plochy nijak nesahat a nechat ji uschnout, u ostatních jsou poté na povrchu znatelné zbytky, které je třeba pracně odbrousit. V některých případech je výhodné použití vteřinového lepidla (obr. 28 a 29), které nám může svým rychlým získáním pevnosti urychlit práci, případně slepit díly, které nejsou vyrobeny z plastu. Při práci s nimi je na místě opatrnost, ne nadarmo je modeláři mezi sebou nazývají "prstoslep"… Jako doplněk pak lze zmínit například speciální lepidla na čiré díly (např. obr. 30), a našly by se další…
Barva o obtisky
K úpravě povrchu modelu, tedy k nanesení barvy, budeme pro začátky potřebovat štětce. Hodí se nám ty. Které se běžně používají ve školách pro vodové barvy. Tedy ty s jemným měkkým vlasem (obr. 31 a 32) většinou kulaté. Štětce určené pro temperové barvy nechte prozatím bez povšimnutí. Protože ve všem, co tvoříme rukama platí, že velikost nástroje má být úměrná velikosti díla které tvoří, jsou pro naši potřebu vhodné štětce s označením 0 (nula), pro větší plochy pak zhruba číslo 2. Když se Vám podaří sehnat, tak určitě oceníte i štětce menší, tedy několik nul… používá se jak označení 000, tak 3/0…
Slepený a nabarvený model čeká většinou ještě nanesení obtisků, které obsahují znaky, symboly a popisy, které bychom sami v požadované „velikosti“ nezvládli vytvořit. Fungují jako známé obtisky na velikonoční vajíčka, tedy namočením do vody se uvolní z podkladu a je možné je přenést na zamýšlené místo. K této činnosti se hodí pinzeta, aby se nám s mokrým obtiskem snáze manipulovalo. Pro začátky je jedno, zda zvolíte pinzetu přímou (obr. 33), zahnutou (obr. 34), nebo jen tu nejobyčejnější z domácí manikůry (obr. 35). Důležité je především to, aby její stisknutí nevyžadovalo příliš velkou sílu. Čím totiž musíte vyvíjet větší sílu na udržení stisknuté pinzety, tím hůře se Vám s pinzetou jemně manipuluje. Pro oddělení jednotlivých obtisků z aršíku využijete malé nůžky. Je jedno, zda budou zvlášť pro tento účel zakoupené, nebo zda použijete opět domácí manikůru, jediné požadavky jsou, aby byly dostatečně drobné, a aby byly skutečně ostré, stříhaly a netrhaly (obr. 36).
Příště se společně pustíme do stavby prvního modelu a také si povíme něco o barvách a jaké budeme pro dokončení potřebovat…
PŘÍŠTĚ Lepíme náš dárek
