ABC s dárkem plastikového modelu koupíte tady >>
MINULE Jednoduchý KIT
Mezi základní prvky modelů vojenských automobilů typicky patří rám vozidla s nápravami a koly, kabina a nástavba, která určuje použití daného typu.
Rám automobilu
Na rámu vozidla jsou umístěny jeho typické prvky – jednotlivé nápravy včetně jejich odpružení, které je u starších vozidel v provedení pomocí listových per, u novějších typů pomocí pružin. Minimálně jedna náprava je řiditelná a tedy nechybí potřebné prvky řízení.
Vojenská vozidla mají často více poháněných náprav a součástí rámu jsou také různé rozvodovky pohánějící další pomocná zařízení a k nim příslušné rozvody. V rámu je rovněž usazen motor automobilu, který je u některých modelů naznačen jen viditelnou částí. U jiných modelů je motor kompletní a máme tedy možnost ponechat otevřené kryty, aby byl viditelný.
Kabina automobilu
Kabina bývá v modelu tvořena ze dvou základních částí - pláště a podlahy. K obojímu se lepí jednotlivé prvky interiéru jako sedadla, řídicí páky, motorová přepážka, přístrojová deska, volant a další ovládací prvky. Vše je nutné zkompletovat a nabarvit dříve, než obě části spojíme v jeden celek, který pak umístíme na rám vozidla. Do uzavřené kabiny bychom se štětcem těžko dostávali. Zvláštní péči je třeba věnovat čirým dílům, aby zůstaly detaily uvnitř kabiny viditelné. Tyto díly se lepí buď opatrně lepidlem na plast, nebo můžeme použít speciální dispersní lepidlo určené přímo pro ně.
Nástavba automobilu
Nástavba automobilu je dána charakterem jeho použití. Mezi nejčastější typy nástavby patří samostatná korba. U většiny modelů máme možnost ji ponechat uzavřenou nebo otevřenou. Často u těchto typů vozidel můžeme také přidat krycí plachtu. Tu lze získat jako doplněk k modelu, někdy je již součástí stavebnice. Poslední možností je si plachtu a její držáky vyrobit z drátků a papíru či dvousložkového tmelu. Dalšími typickými nástavbami jsou různé cisterny, velitelská a řídící stanoviště, odpalovací základny pro raketové systémy a různé kontejnery.
Jak stavět podsestavy
Jednotlivé podsestavy je možné stavět zvlášť a ke konci stavby modelu je spojit dohromady v jeden celek. Následně na model doplníme spojovací prvky podsestav a případné detaily, které by nám při práci překážely, resp. které bychom mohli snadno poškodit - např. ulomit, ohnout apod. Ne vždy je možné model barvit jako celek, jednotlivé podsestavy si často musíme nabarvit zvlášť před vlastním vzájemným přilepením. Pro usazení obtisků s označením vozidel platí stejné pravidlo - někdy je potřeba je nanést před zkompletováním celku.
Co s doplňky?
Na modely vojenské techniky se velmi často přidávají různé doplňky, které představují vezené předměty. Mohou to být různé sudy, kanystry, bedny, batohy, ruční palné zbraně a spousta dalších věcí. Tyto doplňky výrazně oživují modely. Někteří výrobci je přidávají přímo do stavebnic. Na trhu lze zakoupit také samostatné sady, ať již z plastu nebo z resinu. Často bývají nějakým způsobem zaměřené – na konkrétní armádu a období nebo charakterem dané sady. Doplňky se staví (u složitějších) a barví zvlášť, na vlastní model se ve většině případů lepí až jako poslední.
Při práci na modelech se lze potkat s resinovými či leptanými díly. Práce s nimi není obtížná, vyžaduje však již určité zkušenosti a dovednosti. Tyto díly nejsou tedy úplně vhodné pro začátečníky. Používají se na detaily, u nichž je velmi obtížné je zpracovat z plastu, případně by plastový díl působil nemodelově.
Obojí se na model lepí pomocí kyanoakrylátového lepidla, lidově řečeno vteřinového. Při jeho použití dáváme dobrý pozor, lepidlo skutečně lepí velmi rychle a dokáže slepit k sobě i prsty. Pro začátky je možná vhodnější gelové lepidlo, které zasychá o něco pomaleji. Díky tomu máme trochu času pro opravení pozice lepeného dílu. Lepidlo lze na povrch lepených dílů nanášet pomocí speciálních pomůcek. Postačí ovšem i drátek usazený v tlustší špejli, případně párátko. Na díl nanášíme jen velmi malé množství lepidla.
Jak na leptané díly
Leptané díly jsou umístěny na tzv. planžetě. Z planžety je oddělujeme pomocí velmi ostrého nože na tvrdé podložce. Následně tyto díly začistíme pomocí diamantového pilníku. Před vlastním přilepením je u většiny dílů potřeba jejich naohýbání do potřebného tvaru. K tomu slouží speciální ohýbačka na lepty. U některých dílů lze s úspěchem použít i vhodnou pinzetu. Jednotlivé ohyby nelze příliš opravovat, při vícenásobném ohýbání se díly v místě ohybu zlomí.
Resin není plast, jedná se o pryskyřici. Je výrazně tvrdší než standardní plast a jeho opracování je tedy náročnější. Pro oddělení dílu z nálitku je nutné použít různé druhy malých pilek. Při řezání vznikají velmi jemné piliny. Je tedy potřeba pracovat na upraveném pracovišti, aby se piliny daly snadno a lehce uklidit. Další možností, jak resin opracovávat, je použití ruční brusky s řezacím kotoučkem nebo frézkou. Vznikající piliny jsou ještě menší než při klasickém řezání a spíše připomínají prach. Při práci je nutno používat ochrannou roušku, protože se jedná spíše o prachové piliny, které zdraví příliš neprospívají. Opět je doporučeno pracovat na upraveném pracovišti, které půjde snadno uklidit.
