Pohled na tank Churchill jasně ukazuje, že opravdu jedinou zemí, která zpočátku nepochopila, jak bude během druhé světové války veden konflikt proti nacistickému Německu, byla Velká Británie. Ostatní už měli skloněný pancíř, stabilizované kanony a výkonné motory, kdežto Churchill jako by nechtěl opustit zaběhlé koleje války v zákopech.
Dlouhý vývoj tanku
Tanků Churchill byla vyrobena celá řada, která byla neustále vylepšována. Předchozí verze byly v průběhu války často modifikovány a dostávaly "upgrady", aby dohnaly ty novější. Neustále je však provázela často až extrémní nespolehlivost podvozků a motorů a tak byl prvním, alespoň trochu použitelným Churchillem až MK IV.
První neúspěch u Dieppe
Nasazení Churchillů v srpnu 1942 se zpětně dá hodnotit, jako nepříliš dobrý nápad. U francouzského města Dieppe se měla odehrát jakási "předoperace" před hlavní invazí spojenců. Přes 6000 mužů, podporovaných 28 tanky mělo obojživelnou operací provést jakýsi průzkum bojem. Kanaďané dorazili s Churchilly MK I, MK II a MK III. Cílem bylo vylodit se na pláži a dostat se k Dieppe. Už při vyloďování dostaly některé tanky zásah, jiné se beznadějně začaly bořit v mokrém písku a jen tři Churchilly se probojovaly až k betonovým blokům, které jim znemožnily vjet do města. Zde poté selhali ženisté, kteří nebyli sto bloky rozbít trhavinou.
Zhruba 70 % nasazených mužů akci nepřežilo a co se týče Churchillů, tak ty, které jakž takž akci přežily, stejně nakonec padly do rukou Němcům. Spojenci si však z tohoto fiaska vzali cenné ponaučení a zkušenosti, které uplatnili při dalších akcích.
Proč byl Churchill špatný?
Posádku tanku tvořilo 5 mužů. První verze tanků měly velice slabou výzbroj, se kterou opevněného nepřítele neměly šanci ohrozit. Kanon ráže 40 mm byl vyloženě výsměch, ale pozdější 57 mm dělo to moc nevylepšilo. Není tedy divu, že došlo na montáže houfnice 76,2 mm do přídí tanků. Větší hrozbou se Churchilly staly až po improvizovaných montážích děl ráže 75 mm z vyřazených amerických tanků. Tento krok už znamenal pro nepřítele hrozbu, se kterou bylo třeba počítat. Před pěchotou, eventuálně letadly, měl Churchill ochranu v podobě svou kulometů ráže 7,92 mm.
Silné a slabé stránky
Výhodou této obludy byl pancíř, který dosahoval v některých místech tloušťky až 102 mm. Posádka navíc oceňovala dostatek místa uvnitř korby. Kde tank exceloval, byla průchodnost terénem. Široké pásy umožňovaly jízdu i po měkkém podkladu a skvělou stoupavost. Dlouhý podvozek navíc skvěle překonával díry a zákopy. Navíc řídit Churchilla bylo poměrně snadné. Slabinou byla malá rychlost, která na silnici dosahovala 24 km/h a v terénu klesala až na 10 km/h. Na žádné bleskové průlomy liniemi nepřítele to tedy rozhodně nebylo.
Zajímavostí byl motor, který byl vlastně sestaven ze dvou motorů nákladních vozů Bedford. Zásah jednoho tak neznamenal vyřazení z boje. Druhý motor totiž obvykle fungoval ještě dostatečně dlouho na to, aby se Churchill dostal do bezpečí. Daní za dva motory byla spotřeba paliva, která v terénu přesáhla i 600 litrů na sto kilometrů.
S plamenometem i špulkou
Jestli byl nějaký tank ve velkém modifikován pro rozličné role, pak Churchill. Verze Crocodile byla vybavena plamenometem s dosahem kolem 100 metrů. Napalm si vezl tank v nádrži za sebou na vozíku. Byl to skvělý prostředek k "čištění" bunkrů a zákopů. Crab byl zase název Churchillu, který měl na korbě konstrukci s řetězy. Rotovaly a bušily do země před tankem. Aktivovaly tak miny, které vybuchovaly v dostatečné vzdálenosti před jedoucím strojem.
Jak nezapadnout
Možná jste někde viděli fotografii Churchillu, který má na čele opět konstrukci, ale tentokrát s něčím, co vypadá jako obří role toaletního papíru. Nebojte, zase tak špatná armádní strava nebyla, je to spíše opatření proti proboření tanku do měkkého písku. Na špulce byl namotán koberec z hrubé textilie, případně z rákosových prutů. Tank si tak vlastně pro sebe připravoval podklad, na kterém se lépe rozložila jeho hmotnost a nepropadal se.
Leganda mezi tanky
Vznikaly i další Churchilly, které byly nejrůznějším způsobem odlišné. Ať už to byly mostní tanky, či verze bez věže, určené pro přepravu pěchoty. Nakonec tedy tyto stroje i přes své nesporné nevýhody našly své uplatnění. Neměly sice potenciál rozhodovat bitvy, jako některé sovětské, americké nebo německé tanky, ale přesto se jedná o svým způsobem legendu, na kterou bychom neměli zapomínat.
