Idea skutečně těžkého stíhače tanků, který měl likvidovat skvěle pancéřované sovětské tanky po desítkách, byla možná logická, ale ne zrovna jednoduše proveditelná. Každopádně byly v roce 1943 vypracovány plány na stroj, který se později stal nejtěžším sériově vyráběným druhoválečným bojovým obrněncem.
Neprůstřelný stíhač
Původní název Jagdpanzer VI byl později změněn na Jagdtiger a posádku tvořilo 6 mužů. Řidič, radista, který byl zároveň kulometčíkem, velitel, střelec a dva nabíječi. Rozdíl oproti americkým a sovětským strojům je znát na první pohled. Němci nijak zvlášť neřešili sklon pancíře, který by zvyšoval jeho efektivitu, namísto toho ho udělali prostě a jednoduše opravdu tlustý.
V případě Jagdtigeru to bylo v přední části (tedy té, která byla obvykle vystavena projektilům nepřátel) 250 milimetrů. Boky byly 80 mm tlusté a poskytovaly spíše základní ochranu proti granátům a ručním zbraním.
Pomalý a žravý tank
Podvozek poskytl již hotový tank Tiger 2. Pohon obstarával Maybach HL 230 P30, což byl motor využívaný v mnohem menším a lehčím tanku Panther. A právě zde byla jedna ze slabin Jagdtigeru. V Pantheru o hmotnosti 45 tun sloužil dvanáctiválec Maybach obstojně, ale v případě ocelové bestie, která měla bezmála 72 tun, už trpěl a výkonem nestačil. Jagdtiger byl opravdu pomalý. Po silnici jel maximálně 38 km/h, v terénu se pohyboval rychlostí zhruba třetinovou. K tomu měl obrovskou spotřebu. Po silnici spálil stroj na 100 kilometrů kolem 700 litrů a v terénu se tato hodnota mohla přehoupnout i přes 1000 litrů. Vysoká hmotnost ale měla za následek i nadměrně opotřebení mechanismu řízení. Poruchy tedy byly prakticky na denním pořádku.
Jistota druhé světové války
Dokud ale Jagdtiger fungoval, poskytoval své posádce ochranu, kterou drtivá většina nepřátelských strojů neměla šanci probít. Zato německý stroj zvládat ničit i silně obrněné cíle až na 2700 metrů. Kanón byl skutečně výkonný a byl doplněn jedním kulometem MG 34. Palebnou sílu dokládá i fakt, že nedaleko německého Neustadtu zlikvidovala trojice Jagdtigerů 25 amerických strojů Sherman a M10 Wolverine, přičemž němečtí obrněnci neutrpěli ani jeden zásah, který by je nějak poškodil.
Pozdě pro Hitlera
Bohužel pro vůdce nacistického Německa Adolfa Hitlera a bohudík pro Evropu přišly stroje Jagdtiger příliš pozdě. A i kdyby vznikly dříve, těžko říci, zda by se na bojištích prosadily. Na bitevním poli totiž až příliš často selhávaly technicky. Odtáhnout takový kolos pak bylo prakticky nemožné a tak se osádka stroje musela uchýlit k destrukci drahého stíhače trhavinou, aby nepadl do rukou nepřítele. Nejlépe Jagdtigery sloužily na spíše stacionárních pozicích, v roli obránců.
