Začněme patrovými vozy neboli „patráky“, které vyly rovněž značeny Dosto a sonnebergský podnik je nabízel ve dvojím provedení – dvoučlánkové a čtyřčlánkové. Oblíbená byla druhá verze, která ale dosahovala úctyhodné délky a pokud ji někdo na domácím kolejišti provozoval, určitě mu v nádraží notně „přečuhovala“. Konstruktéři proto vymysleli variantu, že si jednoduchým úkonem bylo možné dvoučlánkovou verzi rozšířit středovým dílem. Vozy byly dodávány s nápisy Deutsche Reichsbahn nebo jenom zkratkou DR. Pro naše mašinkáře pak bylo milé, že třetí varianta nesla označení ČSD, třebaže provedením do detailu neodpovídala vozům, které skutečně brázdily naše trati.
Rychle rychlíkem
Nejspíš nejpoužívanější vagóny byly klasické rychlíkové vozy označované jako Y. Odpovídaly vagónům z běžného provozu a podobně jako Dosto byly označovány buď DR nebo ČSD. PIKO v tomto směru bylo hodně velkorysé, připravilo ještě další varianty, vagón s dělenou 1. a 2. třídou (1. třída byla vyznačena bílým páskem nad okny), lehátkový vůz s pečlivě vyvedenými nápisy, dokonce dva restaurační: modrý ČSD a vínový MITROPA – všechno v provedení buď bez nebo s vnitřním osvětlením. Vagónky typu Y byly v krabičkách PIKO, ovšem na boku byl uveden jejich skutečný výrobce, podnik Schicht.
Mašinky a vagóny
Další barevné varianty společností na západ od našich hranic byly kvůli exportním zásilkám spíše náhodným zjevem nebo vítaným přírůstkem do kolekcí sběratelů. Vagóny Y šlo použít jak v DR verzi s lokomotivou V180 (V118), což byla nejvěrnější varianta. Obdobně bylo použitelné i spojení s parní tendrovou BR65, ale to se pořád pohybujeme v NDR. Slušivá byla i sestava za naší „Laminátkou“ S669.0. Tento elektrický prototyp tahal vagóny typu Y na velimském zkušebním okruhu při jejich testování. V Maďarsku tahala „ypsilony“ známá NoHABka, ale k ní nepasovaly německy či česky označené vozy. Což asi pro pány kluky nebylo podstatné.
Mašinky směrem na Západ
Existovaly i takzvané start-sety, jejichž skladba byla podmíněná sortimentem PIKO, takže jejich věrohodnost byla na hony vzdálená realitě. Německý výrobce například poslal na trh sestavu francouzské BB 9200 s třemi rychlíkovými vagóny Y (kat. č. 5/0621), ale na trati byste tuhle soupravu nikdy nepotkali. Věrohodnější už byla panoramatická V118 se třemi rychlíkovými vozy.
Exkurze do SSSR
Tradiční sovětské vagóny 47K bývaly k vidění třeba na pražském hlavním nádraží při průjezdu souprav do tehdejšího Sovětského svazu. PIKO nabízelo hned tři barevné varianty Sovětských drah SŽD, k nim se řadila i varianta holandských drah NS. Exportní set s francouzskou BB 9200 (kat. č. 5/0662) působil spíš jako sci-fi, navíc se vyvážel výhradně do Holandska. To varianta s československou lokomotivou ČS4 vyrobenou pro SSSR byla povedenější a určena pro východní blok.“
