Konstrukci splývajícího křídla se česky někdy říká samokřídlo. To je ale nesprávné pojmenování – zatímco samokřídlo nemá žádnou linii trupu, u splývajícího křídla můžete jasně rozpoznat obrysy trupové části. Evropský letecký gigant Airbus nyní představil vlastní splývající křídlo.
Airbus experimentuje
Jedná se o zmenšeninu velkého stroje o rozpětí křídla 3,2 metry. Už od loňského léta s ním konstruktéři z Airbusu experimentují a vypadá to, že se jim daří. Na rozdíl od klasických letadel nenajdete motory na křídlech, nýbrž na ocasních plochách. Dlouhodobý problém splývajících křídel byl horší ovladatelnost. To chce Airbus řešit pomocí tzv. fly-by-wire systému, díky němuž se letadlo neovládá ručně, ale s asistencí elektronických systémů. Tento systém ostatně používá Airbus už řadu let. Poprvé ho představil v roce 1984 u letounu A320. Využil přitom technologie z dnes již legendární stíhačky Mirage 2000.
Maveric je ekologičtější
Airbus je největší výrobce dopravních letounů na světě. V posledních letech stejně jako ostatní letecké společnosti cítí větší tlak kvůli nárůstu počtu letů a obrovské spotřebě paliva, které významně přispívají ke znečištění ovzduší. MAVERIC jde kritice naproti. Konstrukce splývajícího křídla je o čtvrtinu lehčí než klasický letoun a jeho tvar snižuje aerodynamický odpor, čímž klesne i spotřeba – a to až o 20 procent. Airbus se podobně jako další výrobci letadel zavázal, že do roku 2050 sníží množství vypouštěných škodlivin na polovinu. Věří, že konstrukce splývajícího křídla mu v tom pomůže. Chce ji začít používat už v příštím desetiletí, protože současné modely (řízené vysílačkou) potvrzují, že jde o krok směrem k nižším emisím bez ohrožení počtu pasažérů na palubě.
Lidi jako na lodi
Nezanedbatelnou výhodou nového letounu od Airbusu je plynulý přechod trupu do křídel. Tím vznikne obrovské množství prostoru pro náklad a cestující. K přepravě jednoho nebo druhého tak bude možné využít menší letadla, která přesto nabídnou stejnou kapacitu jako současné velké stroje. Jediná špatná zpráva pro pasažéry je, že se prý budou cítit jako na palubě trajektu. Ne snad, že by hrozila mořská nemoc, ale většina z nich bude sedět daleko od okénka uprostřed širokého trupu. Aby to neprobouzelo v cestujících pocity klaustrofobie, navrhuje Airbus nabídnout každému propracovaný infotainment, který bude možné jedním kliknutím proměnit na virtuální okénko.
Americký pionýr
Technologie splývajícího křídla není žádná novinka. Letečtí konstruktéři s ní začali experimentovat už před sto lety. V roce 1924 vzlétl ve Velké Británii první stroj Westland Dreadnought. Hned během prvního vzletu ale ztroskotal a uspal tak výzkum na desetiletí dopředu. Doopravdy se jim začalo dařit až v devadesátých letech minulého století, kdy se do vývoje splývajících křídel pustila NASA. Přelom znamenal stroj X-48 zrozený ve spolupráci s Boeingem. Poprvé vzlétl v roce 2007 a během pár let ukázal, že moderní letouny jsou i s touto konstrukcí bezpečné a ovladatelné. Jeho výzkum byl ukončen po šesti letech. Tvůrci nyní plánují pokračovat s novým a větším letounem.
