Skoro půl kilometru dlouhé námořní kolosy přepravují suroviny, jako je ropa nebo tisíce kontejnerů se zbožím z jednoho kontinentu na druhý. Často je pohání nejlevnější a nejšpinavější typ nafty, známý také jako „mazut“. Jeho spalováním vzniká nejen oxid uhličitý, ale především obrovské množství škodlivých oxidů síry a dusíku. Co s tím?
S elektřinou kolem světa
Odpovědí je částečně nebo plně elektrický pohon. Mezi první takové novodobé projekty patří solární elektrická loď MS Tûranor PlanetSolar, která byla spuštěna na vodu už před deseti lety.
Pětatřicetimetrový katamarán pokrytý 537 m2 solárních panelů o celkovém výkonu 93 kW je vybaven dvěma elektromotory a 8,5 tunami li-ion baterií. Název Tûranor vychází z díla J. R. R. Tolkiena, autora Pána prstenů. Znamená „síla slunce“. Tûranor PlanetSolar se v roce 2012 stal první solárně-elektrickou lodí, která obeplula svět. Velké elektrické dobrodružství trvalo 584 dní, loď při něm urazila 60 000 km.
Tichý trajekt
Kvůli rychlému vývoji v oblasti baterií začaly firmy po celém světě pracovat na dalších typech elektrických lodí. Od roku 2015 obeplouvá Sognefjord, nejdelší fjord v Norsku, elektrický trajekt MS Ampere. Z komína mu nečoudí dým a jeho elektromotory s výkonem 450 kW jsou napojené na 10tunovou li-ion baterii o kapacitě 1,04 Mwh.
Během jedné cesty dokáže převézt až 120 aut a 360 pasažérů. Pokaždé, když dorazí do přístavu, připojí se k nabíjecí stanici s úctyhodným výkonem 1,2 MW. Nabíjení plně vybité baterie tak trvá méně než hodinu.
Skandinávská cesta
Norsko má vliv i na své přímořské sousedy, jako jsou Švédsko, Dánsko či Nizozemsko. Ti už elektrickým lodím také přicházejí na chuť. Ve švédském Stockholmu pluje hybridní loď MS Rex, která byla zkonvertována z plavidla vyrobeného roku 1937. Na elektřinu vydrží plout dvě hodiny a pojme až 150 pasažérů.
Mezi Dánskem a Švédskem zase plují dvě sesterská plavidla MF Tycho Brahe a MS Aurora af Helsingborg, přestavěná z dieselového pohonu na plně elektrický. Každý tento trajekt převeze až 1250 pasažérů a 240 aut. V přístavu robotická ruka připojí masivní napájecí konektor, který výkonem 10,5 MW zakrátko nabije 4MWh baterii umístěnou pod už nevyužívaným komínem.
Robot místo kapitána
Nastupující hybridní a elektrický pohon není jediná podobnost, kterou se dnes námořní doprava s automobilovým průmyslem může pochlubit. Také v lodní dopravě se začíná prosazovat autonomní řízení neboli robotické lodě. Prvním je plně bezemisní elektrická nákladní loď Yara Birkeland z Norska. Uveze až 120 kontejnerů, ročně by mohla nahradit 40 000 cest kamionem a tím mimo jiné zlepšit bezpečnost dopravy v Norsku.
Autonomní IBM na vodě
Autonomní loď si postavily i společnost IBM a neziskovka ProMare. Jmenuje se Mayflower. Plně robotická loď poháněná elektřinou ze solárních panelů bude sloužit především k výzkumu oceánů.
Bude dlouho a sama zkoumat a měřit různé parametry, aby klimatologové a další vědci lépe porozuměli klimatické změně, mořskému životu nebo třeba mohli dobře měřit koncentraci mikroplastů v mořských proudech. O řízení se stará software nazvaný AI Captain, umělá inteligence, která nahrazuje živého kapitána. Kde právě loď je a co naměřila, si může každý prohlédnout na webu mas400.com.
Tesly na vodě
Elektrifikace se týká i dopravy říční. Nizozemská společnost PortLiner připravuje takzvané „Tesly na vodě“. Tyto více než stometrové bárky dokážou uvézt až 280 kontejnerů a mají akční rádius 30 hodin plavby.
Díky tomu by mohly snadno pokrýt nejvytíženější říční koridory mezi nizozemskými a belgickými přístavy Antwerpy, Rotterdam a Amsterdam. Šest takových nákladních elektrolodí by znamenalo dostat ze silnic 23 000 nákladních aut.
Nový pohon
Společnost PortLiner chce místo li-ion baterií využít takzvané „flow“ baterie. Ty se nemusí dobíjet, protože využívají tekutý elektrolyt místo pevného. Do baterií ho lze napustit po vybití podobně jako benzin do nádrže auta.
Čerpání paliva tak trvá pouze 30 minut. PortLiner v oblasti baterií úzce spolupracuje s německým Fraunhoferovým institutem. Práce na prototypu se však zdržely vlivem pandemie koronaviru, a tak není jisté, kdy se první „vodní Tesla“ spustí na vodu.
Blýská se na lepší časy
Až se tak stane, přidá se loď k čím dál početnější flotile lodí na baterky v evropských vodách. Než ale začnou oceány brázdit obrovské výletní lodě poháněné čistě elektřinou, bude to ještě pár let trvat. Možná i desítky. Už jen proto, že běžná životnost takových kolosů je minimálně třicet let, a generační obměna nějakou tu dekádu zabere.
Sledujte lodě:
Na stránce marinetraffic.com uvidíte pohyb všech lodí v reálném čase.
Lodní doprava v číslech
53 000
obchodních lodí dnes pluje po světových oceánech
370 mil.
tun paliva tyto lodě spálí každý rok
20 mil.
tun oxidu siřičitého přitom vyprodukují
7400
je z toho ropných tankerů
5150
je z toho kontejnerových lodí
Vodík na vodě
Vodíkové elektromobily jsou dnes diskutovanou alternativou k těm bateriovým. Vodíkový palivový článek má totiž proti bateriím tu výhodu, že vodík lze do nádrže doplnit výrazně rychleji než do plna nabít baterii.
Toyota, jeden z mála výrobců vodíkových aut, se proto rozhodla předvést možnosti vodíku také na vodě. Podpořila stavbu vodíkové elektrické lodě Energy Observer. Ta je vybavena palivovými články, bateriemi a solárními panely, díky čemuž je energeticky zcela autonomní. Dnes brázdí světová moře a oceány a ukazuje, že lodě nemusí pouze spalovat nekvalitní naftu.
Norský příklad
Norsko je v oblasti námořní elektromobility světovým premiantem. Norové si své přírody a životního prostředí cení, a tak se snaží, jak můžou, aby je zachovali i pro příští generace.
Do roku 2021 má proto v Norsku jezdit 60 elektrických trajektů a za další dva roky potom už budou elektrifikovány všechny tamní trajekty. Nejenže jsou tišší a méně znečišťují ovzduší, ale především jsou také levnější na provoz. Náklady na palivo jsou ve srovnání s naftou až čtyřikrát nižší.
