To, že se v západní Evropě vyvíjejí a vyrábějí velká proudová dopravní letadla, dnes nikoho nepřekvapí. Avšak ještě koncem šedesátých let tomu tak vůbec nebylo. Předtím sice vznikaly na starém kontinentě pozoruhodné stroje, jako například elegantní francouzská Caravelle či britský Comet, letadla s kabinou pro sto a více cestujících však pocházela výhradně z USA, konkrétně od firem Boeing, Douglas, Convair a Lockheed.
EVROPSKÝ PODNIK
Výrobci letadel v západní Evropě se s tímto stavem nehodlali smířit. Jelikož i tehdy byl vývoj takové techniky příliš náročný, rozhodly se francouzský podnik Sud Aviation, sdružení Deutsche Airbus, sestávající ze čtyř německých výrobců, a britský koncern Hawker Siddeley spojit své síly. Výsledkem byl společný projekt proudového dopravního letounu A-300B pro 250 cestujících. V té době ovšem bylo také nezbytné vyřešit organizační podmínky spolupráce, což se stalo 18. prosince 1970 ustavením sdružení Airbus Industrie. Dnešními vlastníky tohoto podniku se sídlem v jihofrancouzském městě Toulouse je obří evropská letecká, zbrojní a kosmická korporace EADS (European Aeronautic, Defence and Space Company) s osmdesátiprocentním kapitálovým podílem a britská firma BAE Systems, která drží zbývajících dvacet procent.
ŠIROKÝ TRUP
Prototyp prvního dopravního letounu značky Airbus, již zmíněného typu A-300B se dvěma dvouproudovými motory CF-6-50C, byl zalétán před téměř třiceti lety, přesně 28. října 1972. Na běžné linky se sériové stroje vydaly o dva roky později, a to nejprve v barvách francouzské letecké společnosti Air France a posléze též Lufthansy. Důležitá byla také zakázka od Eastern Airways, neboť díky ní "třístovka" pronikla na americký trh. Také tam vzbudila zájem leteckých společností, neboť se na rozdíl od svých soupeřů vyznačovala unikátní předností: tzv. širokým trupem, umožňujícím umístit v kabině do jedné řady až devět sedadel. Dnes se již průkopnický typ A-300B nevyrábí. Místo něj opouštějí montážní linku v Toulouse stroje verze A-300-600 s kapacitou 266 míst a doletem 7700 km. K jejich pohonu si zákazník může zvolit jeden ze dvou typů motorů: buď CF-6-80C-2, nebo PW-4000. K dispozici je též čistě nákladní varianta A-300-600F. Nyní figuruje v nabídce provedení A-310-300 pro 220 cestujících, které je schopno bez mezipřistání překonat vzdálenost až 9600 km. Do letošního května letecké společnosti z celého světa objednaly celkem 580 letadel A-300 a 260 letadel A-310, což rozhodně není málo.
ELEKTRONICKÁ LETADLA
Bez bohaté elektronické výbavy si dnes nelze představit prakticky žádný výrobek, tím méně dopravní letadlo. Avšak před sedmnácti lety tomu tak ještě nebylo. Právě tehdy společnost Airbus Industrie totiž zahájila vývoj dalšího typu dopravního letadla A-320, jež mělo uspokojit poprávku po menších strojích pro střední linky. Aby "třistadvacítka" uspěla v tvrdé konkurenci, výrobce se rozhodl dát jí do vínku něco extra - bohatou elektronickou výbavu, zvanou též avionika. Její součástí byl například i systém elektroimpulsního řízení (anglicky fly-by-wire), v pilotní kabině barevné grafické displeje místo klasických ručičkových přístrojů a "joystick" nahrazující tradiční volantové řízení. Tím vším si Airbus A-320, využívající k pohonu dva dvouproudové motory typu CFM-56-5A nebo V-2500-A5, získal světové prvenství mezi dopravních letadly. Prototyp absolvoval zálet 22. února 1987, k uvedení sériových strojů pro 150 cestujících a s doletem až 5500 km do služby došlo během března dalšího roku.
RODINA LETADEL
"Třistadvacítka" vytvořila základ pro vybudování rodiny, kterou nyní tvoří celkem čtyři modely. V lednu 1994 se na pravidelné linky vydal letoun A-321 s prodlouženým trupem, jehož kabina pojme standardně 185 osob. O dva roky později se k němu připojil menší člen této rodiny, typ A-319 s jen 124 sedadly. A na sklonku příštího roku budete moci cestovat do blízkých evropských měst v kabině čtvrtého sourozence, pro kterého bylo vybráno označení A-318. Má kapacitu 107 pasažérů a dolet 2700 km, což je nejméně ze všech členů řady vytvořené na základě typu A-320. Proto je tento stroj se dvěma dvouproudovými motory typu CFM-56-5A nebo PW-6000 určen pro krátké linky. O tom, že firma Airbus Industrie udělala s "třistaosmnáctkou" dobrý tah, svědčí více než 160 objednaných kusů. A jaký je zájem o ostatní sourozence? Vede typ A-320 s téměř 1500 objednanými exempláři, druhé místo patří překvapivě stroji A-319 (710 objednávek).
TAKÉ SE ČTYŘMI MOTORY
Počátkem devadesátých let dvacátého století došlo k dalšímu obohacení sortimentu dopravních letadel značky Airbus, a to "dvojčaty" A-330 a A-340. Oba uvedené typy totiž vznikly na základě dědičnosti komponentů. Rozlišíte je od sebe však velmi snadno podle počtu motorů. "Třistatřicítka" má na rozdíl od čtyřmotorového typu A-340 pouze dva dvouproudové agregáty, a to CF-6-80E1, PW-4000 nebo Trent 700. Letecké společnosti dostaly v prosinci 1993 nejprve verzi A-330-300 pro 335 cestujících, v dubnu 1998 ji doplnilo provedení A-330-200 se zkráceným trupem, a tím i zmenšenou kabinou pro 253 osob. Výrobce dosud zaregistroval objednávky na 385 strojů obou verzí.
A-340
Ještě větší pozornost ale vzbudil druhý člen této dvojice, typ A-340. Patří mu totiž primát prvního západoevropského čtyřmotorového dopravního letounu takové velikosti a přepravní kapacity. Firma Airbus Industrie připravila celkem čtyři verze tohoto dopravního "čtyřmotoráku". Jako první se v lednu 1993 objevil v pravidelné službě model A-340-200 pro 239 cestujících, avšak o pouhý měsíc později jej doplnil větší, 295místný model A-340-300. Příští rok budete moci usednout do dalších dvou provedení, z nichž první s označením A-340-600 vás společně s dalšími 379 pasažéry dopraví až na vzdálenost 13 900 km. Modifikace A-340-500 má sice kabinu "jen" s 313 sedadly, zato urazí bez mezipřistání až 16 000 km, tedy zatím nejdále ze všech letadel značky Airbus. Letecké společnosti si do nynějška objednaly celkem 309 exemplářů "třistačtyřicítky", o jejíž pohon se starají dvouproudové motory typu CM-56-5C4 nebo Trent 553 a 556 podle verze letadla.
RODÍ SE MEGALINER
V nabídce letadel Airbus Industrie zatím chybí dopravní letadlo, které by se počtem sedadel vyrovnalo proslulému "Jumbu", tedy Boeingu 747. To se ale má v roce 2006 změnit uvedením zbrusu nového typu A-380, jenž byl donedávna znám spíše pod předběžným označením A-3XX. A co víc, "třistaosmdesátka" se stane úvodním představitelem třídy obřích dopravních letadel, nazývaných též megalinery. Při letu na maximální vzdálenost 14 800 km má pojmout až 555 cestujících v kabině rozdělené na první, obchodní a turistickou třídu. V tzv. zhuštěném uspořádání ale bude přepravní kapacita činit neuvěřitelných 840 osob. K pohonu tohoto giganta poslouží čtyři dvouproudové motory, přičemž se hovoří o právě vyvíjených typech Trent 900 nebo GP-720. A kdo projevil zájem o velkoletadlo A-380? Zatím jde o společnosti Quantas Airways a Virgin Atlantic Airways, které si objednaly dvanáct a šest kusů.
AIRBUSY V ČSA
Na pražské Ruzyni se můžete setkat s menšími letouny značky Airbus, které má ve své flotile naše společnost ČSA. Jedná se o typ A-310 vyznačující se širokým trupem, který se na našich běžných linkách objevil už v roce 1983.
NÁKLADNÍ OBR
Největší Airbus, typ A-300-600ST Beluga, vyrobila společnost Airbus Industrie pouze v pěti kusech. Je to nákladní letoun, sloužící k "vnitrofiremní" přepravě kompletních trupů, křídel a dalších dílů z jednotlivých výrobních továren na montážní linky v Toulouse a Hamburku.
