Traktor a kombajn jsou dva pro farmáře nepostradatelní pomocníci. Už ale nejde o rachtající kovová monstra známá ze starých dob. Moderní stroje jsou vybaveny navigačním systémem, mobilním datovým 4G/5G připojením a několika dotykovými displeji. I v zemědělské výrobě jde totiž o rychlost, přesnost a ekonomické náklady.
V poslední době se proto razí pojem „precizní zemědělství“. V Česku si moderní stroje mohou zatím dovolit hlavně velká zemědělská družstva. U sousedů v Německu či Rakousku jde o čím dál běžnější úkaz i u menších sedláků.
Traktor s pamětí
Pro co nejpřesnější práci dnes zemědělci využívají ve svých strojích několik typů navigačních systémů. Liší se přesností od půl metru až po jednotky centimetrů. Ty nejlepší dokáží určovat polohu stroje i díky triangulaci za pomoci základnových stanic mobilního signálu. Když operátor takového stroje, třeba traktoru, přijede k poli, zvolí si typ činnosti, kterou chce provádět.
Na podzim třeba orání, na jaře hnojení. Traktor si pamatuje konkrétní nastavení pro dané pole, jako je hloubka orby nebo množství použitého hnojiva, a vše sám zařídí. Traktory umí v součinnosti s navigačními satelity a palubním počítačem samy řídit, dokonce se na správných místech otáčet.
Prototyp autonomního traktoru má odzkoušený i známý český Zetor. Na trh by měl přijít už během pár let.
Sklizeň na telefonu
Nové traktory vybavené konektivitou lze, podobně jako moderní auta, částečně kontrolovat nebo dokonce ovládat přes mobilní aplikaci. K čemu je pak ale traktorista? Ve stroji musí být mimo jiné i z legislativních důvodů - zatím se podle zákona nemohou řídit samy.
Operátor celý proces z kabiny kontroluje a provádí korekce trasy nebo automatizovaných činností, případně reaguje na nečekané situace. Na poli se může vyskytnou zvěř, člověk nebo jiné překážky, na které by stroj (zatím) nedokázal správně reagovat.
Chytrá farma
Brněnský startup Agdata patří mezi průkopníky digitálního zemědělství v Česku. Zemědělcům dodává kompletní řešení digitalizace jejich provozů, od senzorů pro jejich pole, stroje i zaměstnance, přes mobilní aplikaci až po podrobné zpracování naměřených dat. Podobně jako si dnes můžete postavit chytrou domácnost, Agdata pro zemědělce vytváří “chytré farmy”.
V praxi to znamená, že do pole se zapíchne sonda, která měří půdní vlhkost a teplotu v několika úrovních pod zemí a teplotu a vlhkost vzduchu těsně nad povrchem. Meteostanice zase hlídá počasí.
Družicové snímky zjistí, kde se rostlinám daří nebo kde chybí vláha. Tohle všechno spojí chytrý počítačový systém dohromady a zemědělcům pak přesně řekne, kdy je nejlepší čas zorat, zasít nebo sklidit.
Roboti pro krávy
Automatizace postupně proniká do všech oblastí rostlinné a živočišné výroby. Ještě patrnější než na polích je v kravínech a vepřínech. V nich moc lidí nechce pracovat. Je to opravdu namáhavá, špinavá a ne moc voňavá práce. A tak lidi postupně nahrazují roboti.
Moderní kravín je plně automatizovaný. Roboti přihrnují zvířatům krmivo, dávkují vodu a čistí stání. Roboti krávy dokonce i podojí. Podobné je to například u chovu koní. Říká se tomu „aktivní ustájení“. Každé zvíře má čip pro určení jeho polohy. Hřebčín je rozdělený na sektory oddělené branami.
Takto je oddělená pastva, výběh, odpočívárna i automat na granule nebo seno. Když se kůň k bráně přiblíží, systém rozpozná, zda už na daném místě během dne byl a podle toho jej vpustí nebo nevpustí dovnitř. Nehrozí tak, že by se kůň například překrmil.
Elektrický dinosaurus
Trhání plevele je něco, co nenávidí všichni od nejmenších zahrádkářů až po velkopěstitele vinné révy. Na pomoc proto přichází Dino. Je z Francie, má čtyři kola a jezdí na elektřinu. Dokáže zkypřit a odplevelit pole, zcela autonomně. Využívá při tom podrobné mapové podklady a GPS. Díky umělé inteligenci dokáže jeho kamera rozeznávat plevel od plodin. Hodí se hlavně pro velká pole zeleniny.
Malý mamut
Podobných robotických pomocníků už dnes existuje řada. Dalším je třeba Mamut od francouzské společnost Altran. Je to sice malý, ale chytrý robůtek s kamerami, LIDARem (laserový radar) a kompasem. Podle pokynů a vlastní úvahy s nimi brázdí pole a přesně zjistí, jak se daří plodinám. Právě data se dnes stávají pro zemědělce vedle osiva a vody klíčovou komoditou.
Družice vs dron
Zemědělství je prostorově náročná činnost. Proto zemědělci začínají stále častěji využívat služeb družicového snímkování. Družice dokáže snadno a rychle zjistit stav polí a určit místa, kde se rostlinám nedaří. Často se tato data kombinují s půdními zkouškami, které pak určí, zda je potřeba daná místa přihnojit, více zalévat nebo třeba zbavit škůdců.
Chemizace je v oblasti zemědělství další klíčové téma. Chemické postřiky na jednu stranu zajišťují dostatečnou potravinovou produkci, protože hubí plevel a škůdce. Na druhou stranu často zbytečně zatěžují životní prostředí, a tím i lidské zdraví.
Švýcarská společnost ecoRobotix proto vyvinula robota, který si dokáže s plevelem jednoduše poradit. Vozítko, které tak trochu připomíná vesmírnou sondu Opportunity, je vybaveno kamerou, postřikovým systémem a umělou inteligencí. Robot křižuje pole, kamera rozpoznává plevel a umístí přesnou dávku pesticidu právě tam, kam je potřeba.
