Listy duběnky bývají napadené hmyzem a při následné reakci organizmus vytváří zvláštní kulatý výrůstek, který cizopasníku, žlabatce dubové, slouží jako útočiště pro jeho potomky.
Duběnka je vlastně výrůstek dubu, tomuto útvaru se říká hálka. Nasbírejte dostatek listů, sesbírejte z nich hálky a pusťte se do práce.
Návod, jak na to
Duběnky rozmixujte v mixéru s trochou vody, stačí sklenička 300 ml na patnáct až dvacet duběnek. Vzniklou drť přelijte do nádoby, ve které ji budete asi hodinu vařit. Nádoba se obarví, proto použijte třeba ustřiženou plechovku od nápoje.
Z duběnek se vyváří tanin, ke kterému musíme přidat železo. To jednoduše získáme tak, že smirkovým papírem obrousíme nějaký silně orezlý předmět. Abyste chemickou reakci oxidu železitého s taninem podpořili, přisypte do vody trochu kyseliny citrónové, kterou koupíte v potravinách.
Vaření a psaní
Při vaření směs hlídejte, nenechte ji překypět. Trochu vody můžete i dolít, ideálně by se jí ale měla polovina vyvařit, aby bylo barvivo koncentrované. Vzniklý inkoust přeceďte přes sítko třeba do kelímku od jogurtu.
A můžete začít psát. Zkuste to špičatou špejlí, štětcem nebo větším ptačím perem, kterému ostrým nožem upravte špičku jako na fotografii. Výroba duběnkového inkoustu zabere čas a trochu opatrnosti, proto si při vaření určitě nechte poradit od rodičů — a společně pak domácí inkoust vyzkoušejte.
Historie inkoustu
Duběnkový inkoust je známý od starověku. Vždycky trochu soutěžil s tuší - směsí sazí a pryskyřice z akácie, které se říká arabská guma. Tuš víc ucpává psací náčiní, ale hlavně jde z papíru odstranit vyškrábáním.
Inkoust se navazuje do struktury papíru, proto nejde smazat. Je také jednodušší na výrobu, každý písař si ho dělal sám. Existuje spousta receptů, některé bohužel tak špatné, že písmo časem papír prožere a z dokumentu vypadne, jevu se říká koroze. Podlehly jí rukopisy nejednoho slavného spisovatele, třeba Victora Huga.
