Průmysl a spalování fosilních paliv zvyšují v zemské atmosféře koncentraci oxidu uhličitého, který přispívá ke skleníkovému efektu a ohřívání planety. Na Islandu proto postavili dosud největší a nejvýkonnější vysavač oxidu uhličitého (CO2) pojmenovaný Orca.
Minerálka z oxidu uhličitého
Orca ročně pohltí asi čtyři tisíce tun skleníkového plynu, což odpovídá emisím z přibližně 790 osobních automobilů. Zařízení je až šedesátkrát výkonnější než první vzdušný vysavač svého druhu, který byl postaven v roce 2015 v kanadském Calgary.
Video: Sestava nasávacích jednotek systému Orca:
Gigantické ventilátory Orcy nasávají vzduch do speciálních filtrů, ve kterých se oxid uhličitý zachytává a míří do zásobníků, kde se míchá s vodou.
Sycenou směs pumpuje systém do porézního čedičového podloží, na které je vulkanicky aktivní Island bohatý. V podzemí „průmyslová minerálka” postupně zkamení, neboť reaguje s horninou a vytváří uhličitanové minerály.
Hledání ideálu
Orca je poháněná obnovitelnou energií z nedaleké geotermální elektrárny a skladuje zachycený oxid uhličitý ve své blízkosti díky vhodným geologickým podmínkám. To jsou výhody, kterými se podobná zařízení pochlubit nemohou.
Dosavadní systémy na zpracování uhlíkových emisí se neobejdou bez potrubních dálnic a další nákladné infrastruktury, která při haváriích může působit škody. Loni se o tom přesvědčili obyvatelé amerického městečka Satartia ve státě Mississippi, které otrávil únik směsi oxidu uhličitého a sirovodíku.
Technologie na pranýři
Orca nastiňuje nové možnosti technického vývoje lapačů emisí, její rozšíření ale komplikuje vazba na specifické přírodní podmínky a vysoké vstupní náklady. Každá ze čtyř jejích recyklačních jednotek vyjde v přepočtu na milion korun.
Spíše než klíčový ekologický nápad představuje Orca jeden z možných trendů udržitelného rozvoje. Podle kritiků jde však o slepou uličku, která místo příčiny řeší následky a brzdí lidstvo od rychlého odstavení ekonomik ze závislosti na fosilních palivech.
