Umělá inteligence je schopnost strojů napodobovat lidskou inteligenci a chování. Provádět úkoly, které obvykle dělají lidé, protože vyžadují inteligenci a rozlišovací schopnosti. Termín umělé inteligence (AI – Artificial Intelligence) definoval v roce 1956 americký informatik John McCarthy. Ještě o šest let dříve však navrhl britský matematik a programátor Alan Turing test, který publikoval pod názvem „Imitační hra“. Oba vědci by dnes mohli být zaskočeni, kam se téma jejich výzkumu posunulo.
Pomůcka pro autisty, nástroj pro reklamu
Jedna z prvních mobilních aplikací, kterou Rana el Kaliouby vytvořila, byla integrována do brýlí, které pomáhají dětem s autismem číst mimiku obličeje ostatních lidí. Brýle svému uživateli nabízí reakce na neverbální projevy jako je úsměv nebo zamračení. Stejně jako lidé se sluchovým postižením mají prospěch z naslouchadla, autisté se sociálními a emocionálními problémy mohou těžit z technologií, které jim pomáhají porozumět emocím.
Přesto, že byla technologie původně navržena pro lidi s autismem, byla komerčně využívána také k tomu, aby marketingovým pracovníkům pomohla pochopit, zda jsou reklamy účinné. Paradoxně tak vědcům pomohla software pro autisty vylepšit. Po letech výzkumu a vývoje byla v roce 2017 oficiálně uvedena technologie pro integraci do chytrých brýlí, jako je Google Glass.
Emotion AI do každého auta
Další z oblastí, na kterou se chce nyní Rana el Kaliouby a její společnost Emotion AI zaměřit, je automobilový průmysl. Podle Evropské komise je 90 % dopravních nehod způsobeno lidskou chybou, což je jedním z důvodů, proč EU zavedla nová nařízení – od roku 2022 by všechna evropská vozidla měla mít systémy monitorující řidiče, které detekují rozptýlení a ospalost a předcházejí nehodám.
Existují i další aplikace pro automobily, které mohou sledováním interiéru přizpůsobit pasažérům zážitek z jízdy. Když např. dítě na zadním sedadle usíná, může ztlumit světla nebo zastavit hudbu, případně změnit teplotu ve voze. Auto se může přizpůsobit tomu, kdo v něm jede, co zrovna dělá a jak se cítí.
Stroje jsou tak schopny porozumět nám lidem, ale jak je na tom skutečně umělá inteligence a jak to dopadlo s Turingovou Imitační hrou?
Puberťák z Ukrajiny, nebo umělá inteligence?
Turingův test je metoda zkoumání umělé inteligence, která určuje, zda je počítač schopen uvažovat jako člověk a chovat se inteligentně. Cílem tohoto testu je přesvědčit člověka, že počítač, který s ním konverzuje, není strojem, ale jiným člověkem. Umělou inteligenci, která by tímto testem prošla, nazýváme silnou umělou inteligencí.
Každoročně se pořádá soutěž programů umělé inteligence (Loebnerova cena), které simulují lidskou konverzaci. Soutěž je založena na klasickém Turingově testu – lidský hodnotitel současně komunikuje s člověkem a testovaným programem a snaží se rozhodnout, který z nich je skutečný člověk.
V roce 2014 se v testu poprvé podařilo počítačovému programu přesvědčit třetinu svých lidských protějšků o tom, že není strojem, ale jiným člověkem. Byla tak pokořena 30% hranice pro úspěšné složení Turingova testu. Vítězný program se vydával za 13letého puberťáka z Ukrajiny a své lidské hodnotitele paradoxně přesvědčil spíše díky své nedokonalosti, než dokonalosti.
Reverzní Turingův test
Důležitější než konverzační programy jsou současné inteligentní systémy jako neuronové sítě nebo genetické algoritmy. To, že je počítač zaměnitelný s člověkem, ale nemusí mít nic společného s inteligencí – proto se s Turingovým testem běžně setkáváme v jeho opačné podobě. Revizní Turingův test znamená, že stroj se snaží rozlišit, zda s ním komunikuje člověk, nebo jiný stroj.
Jednu z jeho forem budete znát pod názvem CAPTCHA (Completely Automated Public Turing test to tell Computers and Humans Apart). Nejčastěji je k vidění na diskuzních fórech nebo v online formulářích k odfiltrování spamovacích strojů. CAPTCHA obvykle nabídne uživateli zdeformovaný obrázek s textem, který je potřeba opsat nebo logickou úlohu např. ve formě jednoduchého matematického příkladu, který je potřeba vyřešit, setkat se můžete i se zvukovou CAPTCHOU.
Zatímco pro většinu lidských uživatelů je takový úkol triviální, většina robotů ho není schopná splnit. A tak se zatím testujeme s počítačovými stroji navzájem.
S umělou inteligencí se budeme v běžném životě potkávat čím dál častěji. Pokud se ji podaří dostatečně zabezpečit proti zneužití, nezabrání už nic jejímu masívnímu rozšíření do každodenních činností – a poznat její skutečnou inteligenci a emoci.
