Vztah k penězům začíná u spoření, investování je až další meta
Doby, kdy si menší děti spořily výhradně do baculatého prasátka, jsou dávno pryč. Ne, že by v pokojíčku jedno takové nemohl být. Na poličce klidě stát může a ty nejmenší děti jej mohou průběžně krmit drobnými. Až pašíka jednou vyprázdní, budou se divit, kolik korun se jim podařilo nashromáždit. Nicméně porcelánovou pokladničko by snaha o hromadění finančních prostředků skončit neměla. Dnešní prasátka mají tak trochu jinou podobu – jsou digitální a říká se jim spořící účet.
Zřízení spořícího účtu by se rodiče neměly bránit. Moderní doba je zkrátka taková. Virtuální platby, například prostřednictvím mobilního telefonu, jsou na denním pořádku a význam hotovosti pozvolna upadá. Děti by si měly uvědomit, že kapesné nemusí utratit do posledního haléře – a alespoň část si ušetřit na později.
Peníze nejsou špatné
Spousta rodičů své ratolesti vytrvale přesvědčuje v tom, že hodně peněz znamená hodně starostí. Populární je také tvrzení, že peníze nic dobrého nepřináší. Případně to, že kazí charakter. Všechna zmíněná (a mnohá další) tvrzení v dětech posilují negativní vztah k penězům. Když dospějí, podvědomě se jim vyhýbají, zbytečně utrácí a snadno se dostávají do dluhové spirály.
Co s tím? Peníze samozřejmě nejsou důležitější než zdraví, láska a spokojenost. Ale stejně tak nejsou nástrojem zla. Naopak nám umožňují konat dobré věci, plnit si cíle – a žít tak, jak chceme. Hovořit o nich negativně zkrátka není dobrý nápad.
Jak se mohou děti naučit investovat?
Investovat by se v prvé řadě měli naučit rodiče. Až pak mohou učit své děti a umožnit jim proniknout do tajů finanční gramotnosti.
První fáze finanční edukace by se měla zabývat hodnotou peněz. Cílem je děti seznámit se skutečností, že peníze nerostou na stromech. Vydělat je vyžaduje určité úsilí, jehož míra závisí na mnoha faktorem (např. na vzdělání, ale také na umění s penězi hospodařit).
Starší děti se mohou naučit odpovědnosti a hodnotě peněz na brigádě. Na rodičích pak je, aby potomky motivovaly k odkládání alespoň menší části výdělku. V každém případě je nutné s dětmi o penězích hovořit a zdůraznit, že šetření i investování nejsou otázkou krátké doby, jako spíše během na dlouhou trať.
Určitě není od věci, když se (starší) děti podílejí na výdajích, byť jen z malé části. Když teenager zatouží po nejnovějším PlayStationu, mohl by si na něj – klidně jen desetinu – přidat. Dospělý vysokoškolák, který zatím nemá stabilní příjem, si může s brigády hradit pohonné hmoty vždy, když si půjčí rodinné auto.
Zájem o investování mohou vzbudit i akcie
Co se týče investování, v poslední době prudce roste zájem o obchodování s akciemi online. Pokud rodiče část z pravidelného příjmu vkládají právě do cenných papírů, mohou to pojmou jako příležitost, jak děti zajímavou cestou seznámit se světem investic.
Jak? Třeba tak, že se děti zapojí do diskuze o produktech technologických firem, jejichž akcie jsou momentálně horkým zbožím a tlačí vzhůru prestižní index S&P 500. Generace alfa má o nejnovějších technologiích značné povědomí a její názor může být velmi cenný. Taková rodinná porada ohledně nákupu či prodeje akcií navíc posílí vztahy a navodí příjemnou atmosféru.
