Svět umění se v posledních letech stále častěji přesouvá z prostor muzeí, divadel či galerií směrem ven do ulic a parků. A také se prolíná se světem technologií. Specifickou formou umění, která s rozvojem audiovizuální techniky přímo souvisí, je videomapování – videomapping – promítání uměleckých děl na objekty ve veřejném prostoru. Nejčastěji jde o větší budovy ve městech, projekční mapování je ale možné realizovat i na auta a další menší objekty nebo přírodní památky. A ač to zní jako paradox, takzvané 3D videomapování se občas navrací zpět do interiérů budov.
Základ videomappingu je zajímavé místo
Videomapování je nepřenosné. Slavný obraz můžete sundat ze stěny a vystavit v jiné galerii, filmy promítat v jakémkoliv kině, hudbu může orchestr hrát na jiné koncertní scéně a bude stále znít velmi podobně. Mapování je však vázáno ke konkrétní lokalitě, pro kterou je vytvořeno. Právě proto je výběr perfektního místa snad úplně nejdůležitějším krokem při přípravě projekce.
Vesmír, historie nebo obojí?
V poslední době autoři videomappingů rádi nějakým způsobem odkazují na ekologii a udržitelnost, oblíbenými motivy je také sci-fi či naopak historie. Perfektní je, když se podaří téma nějakým způsobem provázat s lokalitou. Příkladem povedené symbiózy byla projekce k 600. výročí sestavení pražského orloje, která na fasádě Staroměstské radnice představila kompletní české dějiny. A to včetně scény, kdy byla radnice virtuálně znovu vybombardována, tak jak se ve skutečnosti stalo v roce 1945.
Laser, dron a model
Základní koncept je hotov, nyní je příležitost vyrazit do ulic. Budeme totiž potřebovat velmi precizní laserové měření ze všech stran, kterým zmapujeme každý záhyb budovy. Pomoci nám mohou také fotky pořízené ze země i z dronů. Takzvaná fotogrammetrie je zároveň umění, věda a technika získávání informací o fyzických objektech za pomoci detailních fotografických podkladů. Pro další práci je potřeba zpracovat přesná data o velikosti a tvaru budovy, na kterou budeme promítat. Na konci této fáze tak vždy existuje její velmi kvalitní počítačový model.
Speciální software je nutnost
Nadešel čas na to, vdechnout mu život! To znamená změnu barev, tvarů a formy, a to jak u budovy jako celku, tak u jejích jednotlivých součástí, jako jsou okna, dveře, ozdoby fasády či vikýře. Cílem je rozbití vnímání perspektivy u diváka a navození optické iluze pomocí hry světla a stínů.
Pro tvorbu videomappingu musíme použít specializovaný software jako Lightform, MadMapper nebo Resolume. Ty ovšem nepatří mezi úplně nejlevnější. Alternativou jsou open-source varianty jako MapMap nebo Splash. Naučit se v nich vytvořit i ten nejjednodušší videomapping sice trvá mnoho hodin, k dispozici jsou ale rozsáhlé tutoriály i fóra, ve kterých zkušenější autoři těm začínajícím rádi poradí.
Hudbo, hrajte!
Mapování obrazců na budovy sice na první pohled vypadá především jako vizuální umění, avšak ve skutečnosti je mixem všech žánrů a forem. Velmi důležitým prvkem každé projekce je hudba, pro kterou platí několik zákonitostí. Měla by odpovídat tématu videomappingu a svou dynamikou být v souladu s tím, co se děje na projekční ploše. Mimochodem při samotné tvorbě to funguje přesně naopak.
Zazní ve zvolené písničce pořádné zadunění basů? To bude ideální moment pro to, scénu pořádně rozvibrovat nebo rovnou úplně zbořit. Je ale potřeba myslet na to, že videomapping ze své podstaty vždy probíhá v nočních hodinách, kdy zejména ve městech platí venku přísný hlukový limit 35 dB. Vizuální složka tak přeci jen musí být tím hlavním a fungovat i samostatně.
Test na místě
Soubor s videomappingem se rozřeže na menší kusy určené pro každý ze speciálních projektorů s vysokým rozlišením a svítivostí přes 3 000 lumenů. Náklady na jeden takový projektor jdou do stovek tisíc korun, v případě těch nejvychytanějších do milionů. Pro většinu budov se používají čtyři, nicméně neplatí to vždy. Na větší, a především širší plochy, jako je například Národní muzeum na Václavském náměstí, jich může být potřeba klidně třikrát tolik.
Důležité je, že projektory musí stát na přesně určeném místě, ze kterého se provádělo laserové skenování a focení textur budovy. Jinak by totiž vytvořený videomapping nelícoval se skutečnými architektonickými prvky. Vše musí sedět na milimetr přesně a tvůrci musí počítat i s takovými drobnostmi, jako jsou vibrace celého náměstí kvůli tisícům dupajících návštěvníků projekce. Projektory proto stojí v antivibračních kabinách či na podložkách.
Radost pro všechny
Pokud se nestalo nic nečekaného, videomapping je v tuto chvíli hotov a připraven přivítat své první diváky. Generálka na místě se obvykle dělá den před začátkem akce a přiláká pár zvědavců, v den premiéry se však mohou na náměstích tísnit i tisíce diváků. Na velkých festivalech jako je SIGNAL se navíc projekce o délce okolo deseti minut opakuje klidně čtyřikrát za hodinu. Videomapping je zkrátka v módě!
Rozšířená realita po celý rok
Největší porci videomappingu si v Česku lidé tradičně užívají na festivalu světla SIGNAL, který se letos v Praze konal již podeváté. Novinkou letošního ročníku je to, že instalace v rozšířené realitě budou ke zhlédnutí několik dalších měsíců.
Stačí tedy nainstalovat speciální aplikaci na telefon, vyrazit na výlet do pražského Karlína a najít jednotlivá místa, kde je interaktivní zábava k dispozici. Většina instalací je letos buď inspirována videoherní estetikou, nebo přímo konkrétními tituly, jako je dobrodružství s robotickými dinosaury zvané Horizon Forbidden West. Ti tak virtuálně vylézají z děr historického Negrelliho viaduktu.
Kam v Česku na videomapping?
Mezi oblíbená místa, kde se často video mapuje, patří velká pražská náměstí. Kostel svaté Ludmily na Náměstí Míru hostil hned několik ročníků festivalu SIGNAL, který se nedávno přesunul do pražského Karlína, kde je neméně hezká architektura. V Brně zase rádi promítají na hrad Špilberk, který je vidět ze širokého okolí. Netradiční umění se ale nevyhýbá ani takovým stavbám, jako jsou jaderné elektrárny v Temelíně a Dukovanech.
