S virtuální realitou se na stránkách ábíčka setkáváte často. Pravidelně informujeme o nových způsobech jejího využití, ať už je to ve výzkumných projektech, nebo při hraní. Jenže v tom je zakopán pes – o virtuální realitě sice čtete, ale doma ji s největší pravděpodobností nemáte.
Podle průzkumů vlastní v Česku brýle pro virtuální realitu jen asi 22 procent hráčů a těch, kteří by je využívali pravidelně je ještě méně. Přesto se má fenomén VR dobře, jak jsme se na vlastní kůži přesvědčili v pražském Virtuplexu.
Virtuální realita ve Virtuplexu
Virtuplex slouží pro virtuální realitu, ale nejde o veřejně přístupnou hernu. Soustředí se VR pro odborníky. To znamená, že se zde architekti procházejí skrz plánované obchodní centrum nebo inženýři z automobilek zkouší konfigurace nových modelů.
To je naše realita • Zdroj: ABC/Pavel Dobrovský
Centrum ani auto ale nejsou skutečné – prostě se ukážou před očima designérů, kteří kolem nich chodí, zkoumají je a prohlíží. Potřebují pořádný prostor a samotná hala je proto 600 m2 rozlehlá. Tím se řadí k největším VR prostorům na celém světě.
Na skok v Nové Praze
Možná vás správně napadlo, že o skutečném prostoru to přece není – vždyť VR vás má přenést do virtuálního a nekonečného prostoru, i když zrovna stojíte v pokojíku. Jenže pro profesionály je velikost důležitá. Brzy pochopíme proč.
Když nás brýle přenesou na měsíční základnu Nová Praha (brzy se o ní z ábíčka dozvíte více) od architekta Tomáše Rouska, tak můžeme skutečně chodit kolem domů pokrytých měsíčním regolitem a prohlížet si rover Luniaq z jakéhokoliv úhlu. Nepřekáží nám přitom žádný nábytek, kabely nebo batohy na zádech. Současná technika je už tak daleko, že obsah je do brýlí streamován z datacentra ve vedlejší místnosti.
Kdy to pojede?
„Možnost projít si model využívají architekti například pro zjištění, zda jsou důležité prvky vidět ze všech možných úhlů a vzdáleností,“ vysvětluje nám marketingový šéf Virtuplexu Michael Sido.
Popisuje, jak se například návrhář nového nádraží procházel v hale několik hodin po virtuální kopii nástupiště, aby zjistil, zda je ze všech laviček vidět na tabule s odjezdy a příjezdy vlaků. Podobně se zjišťuje, jak například zapadne návrh nového hotelu do historického centra města. Na své si přijdou i návrháři interiérů, kteří mohou fyzicky ve VR procházet svá díla a zjišťovat, jestli vše sedí tak, jak si zákazník přeje.
Jsme v tom všichni
Výhodou takhle velké virtuální reality je účast několika lidí najednou. Po obchoďácích, měsíční základně nebo po startovací rampě rakety Saturn (a dokonce mezi dinosaury!) se pohybujeme ve skupince. Není to jako v multiplayerových hrách, kdy je každý hráč u svého počítače a povídají si přes TeamSpeak nebo Discord.
Zde jsme všichni fyzicky přítomni na jednom místě a virtuální realitu sdílíme. Navzájem se vidíme jako jednoduché reprezentace avatarů, takže do sebe nevrážíme, a můžeme si volně povídat a společně chodit zkoumat virtuální prostředí. A v tom je velká výhoda Virtuplexu, protože se zde informace dobře a rychle sdílejí.
Zásady práce
Jak nám Michal Sido říká, využívají toho školicí střediska velkých firem. Nové pracovníky přijímají neustále a potřebují je poučit o pravidlech a bezpečnosti práce, například při zaměstnání ve skladu nebo na pokladnách. Virtuální realita jim dobře slouží, protože namísto několika termínů školení stačí rozdat brýle a nechat uchazeče o práci, aby si prošli výukou a případnými testy sami. Podobně funguje i školení za přítomnosti více lidí v rámci simulovaného pracovního prostředí.
Bez VR to nepůjde
Během několika hodin jsme si vyzkoušeli, že virtuální realita není jen módní vlna, ale že se jí daří mezi profesionály dobře. Nabízí praktické využití v mnoha oborech, ale také otevírá nové možnosti pro vzdělávání například skrz VR encyklopedie. Ty jsme si také vyzkoušeli a procházeli se kolem planet Sluneční soustavy nebo vynálezů Leonarda da Vinciho. A víte co? Bylo to skvělé. Tahle realita je sice jenom jako, ale poskytuje zcela reálné zkušenosti.
Udělej si realitu
Obsah pro virtuální realitu vzniká ve specializovaných programech, které se často využívají například pro tvorbu počítačových her nebo jsou určeny pro modelování 3D tisků. Většinu z nich znáte nebo jste o nich slyšeli. Třeba Tinkercad.com pro modelování objektů zmiňoval Pepa Průša v nedávno ukončeném seriálu o 3D tisku (najdete ho tady) a v ábíčku pokračuje seriál o práci v nástroji Blender.
I Blender můžete použít pro tvorbu do VR. Jakmile máte model hotový, importujete ho do Unreal Engine nebo Unity – jde o robustní nástroje pro tvorbu her (jsou k dispozici i zdarma). Práce s Unity je náročnější, ale ne nemožná. Vidíte, tvůrcem obsahu do VR se můžete stát docela jednoduše!
Bez brýlí to nejde
V hale Virtuplexu používají několik typů brýlí pro virtuální realitu. Jaké si ale máte vybrat vy, když chcete mít VR doma a v obchodech se prodává tolik různých modelů? Odpověď je jednoduchá: bezdrátové brýle Quest 2, které stojí kolem 12 000 korun. V současnosti jde v podstatě o standard virtuální reality jak výkonem (6 GB RAM, 64 GB disk, videa v rozlišení až 8K, prostorový zvuk), tak váhou kolem 500 gramů. Nutností používání je účet na Facebooku, protože brýle jsou produktem firmy Meta (majitel Facebooku). Dražší alternativou jsou HTC Vive Cosmos nebo Valve Index.
