Se zajímavým rekordem se pochlubil tým vědců z robotického institutu Oregonské státní univerzity vedený profesorem Jonathanem Hurstem. Dvounohá umělá běžkyně jménem Cassie pod jejich dohledem uběhla světový rekord v kategorii dvounohých robotů na trati 100 metrů, který přímo na místě certifikovali komisaři Guinnessových světových rekordů.
Roboti mají chvályhodné tempo
Zaznamenaný čas od startovní k cílové čáře činil 24,73 vteřiny. To je sice výrazně pomaleji, než činí aktuální lidské rekordy (9,58 mezi muži a 10,49 mezi ženami), avšak zároveň skutečně svižně. Pro představu: Tato rychlost odpovídá běžeckému tempu 4:10 na kilometr, což je pro rekreační běžce velmi slušný výkon, se kterým by se nemuseli stydět účastnit ani různých závodů. Svým sprinterským rekordem robot Cassie navazuje na předchozí kariéru vytrvalostní běžkyně, loni totiž uběhla trať dlouhou 5 kilometrů v městském prostředí za 53 minut.
Běžkyně za 25 milionů korun
Protože sami závodící roboti nemají vlastní vědomí, jsou jednotlivá zápolení robotických sportovců spíše kláním mezi týmy šikovných mechaniků a těmi, kteří drží v ruce dálkové ovladače. V tomto případě šlo o výzkumnou skupinu, která se rozvoji běžeckých schopností věnovala celých 16 měsíců. Získala na to grant ve výši 1 milion dolarů od americké vládní agentury DARPA, která sponzoruje i soutěže autonomních robotů, v nichž pravidelné úspěchy zaznamenávají studenti FEL ČVUT (psali jsme v ABC 4/2021, článek najdete také tady).
Roboti Spot v pražských Kolektorech • Zdroj: ABC
Ke startu připravit!
Robotku Cassie studenti a učitelé nestavěli od základů sami. Využili standardizovaného dvounohého robota, kterého pro výzkumné i komerční účely od roku 2017 prodává firma Agility Robotics. Pyšní se zejména schopností chodit po dvou nohách stejně jako lidé, překonávat terénní překážky a doručovat lehčí balíčky.
Tvůrci specifických úprav pro absolvování rekordu na 100 metrů přiznali, že největší problém jim nečinil samotný rychlý běh, ale proces startu a cíle, kdy musí robot zaujmout a poté opustit běžeckou pozici a nezhroutit se u toho na zem. Výsledkem výzkumu bylo mimo jiné i zjištění, jak moc se zákonitosti biomechaniky známé ze světa lidí dají aplikovat i na běhající roboty.
Vzhůru na robolympiádu
Robotické sporty rozhodně nejsou žádnou novinkou. V minulosti jsme měli možnost vidět například čínského robotického basketbalistu nebo historicky první soutěž robotických lyžařů, která se odehrála u příležitosti Zimních olympijských her v roce 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu.
Se svými robotickými parkuristy, kteří umějí překonávat různorodé městské překážky, skákat salta a pohybovat se velmi podobně jako lidé, se pochlubila i firma Boston Dynamics, která stojí za slavným čtyřnohým robotem Spot. Radost z předvedeného výkonu a dosažených sportovních úspěchů je však u robotů jen předem naprogramovaným algoritmem spuštěným po stisknutí tlačítka na ovladači. A to je zatím ten největší rozdíl mezi skutečným a robotickým sportem.
Bojové robotí sporty
Stejně jako v případě lidí soupeří i roboti navzájem v kompetitivních bojových sportech. Mezinárodní bojová klání s názvy BattleBots a Robot Wars už existují více než dvacet let a vystřídaly se v nich stovky bitevních robotů, kteří zápasí ve speciálních arénách. Navzájem se tam rozřezávají motorovými pilami, ošlehávají plamenomety i porcují sekáčky na maso. Vítězem klání může být jen ten nejodolnější a nejděsivější ze všech bojových robotů.
