I v pravé poledne visí slabé zimní Slunce jen kousek nad obzorem. Zdá se být nehybné. Jenže kdybychom zrychlili čas, brzy by se ukázalo, že ve skutečnosti zas tak klidně nestojí. Jak se Země otáčí, putuje totiž naše hvězda zdánlivě po obloze. Pomalu opisuje obloučky od východu na západ. To je „den“. Asi ten nejobyčejnější ze všech astronomických úkazů.
S trochou šikovnosti a trpělivosti se ale na tento jev můžeme podívat úplně novýma očima – očima „solarografa“. Člověka, který sluneční trasy zachycuje pomocí aparátu vyrobeného třeba z obyčejné nápojové plechovky.
Návod:
Jak si vyrobit solarograf
Postupovat budeme podle rad profesionálního slunečního astronoma Macieje Zapióra z Akademie věd České republiky. Ten v solarografii dokonce pořádá mezinárodní soutěž Solarigraphy Contest.
Většinu věcí na výrobu najdete doma
1. Na výrobu nejjednodušší kamery potřebujeme prázdnou hliníkovou plechovku od nápoje, jehlu, nůž, nůžky, černou elektrikářskou pásku a černobílý světlocitlivý fotografický papír. Ten lze zakoupit ve fotografických potřebách.
Skoro odřízněte víčko
2. Nůž zapíchneme do plechovky asi jeden centimetr od její vrchní části, kde je otvor pro pití. Pak opatrně řežeme po obvodu, až víčko téměř oddělíme. Ne ale úplně. Se zbytkem nádoby ho necháme spojené zhruba jedním centimetrem plechu, abychom později plechovku mohli zase zavřít.
Dovnitř nesmí ani foton
3. Z ústí plechovky odtrhneme plíšek, kterým se otevírá. Otvor na pití pečlivě z obou stran zalepíme elektrikářskou páskou, aby jím nemohlo pronikat žádné světlo.
Pích a je tu objektiv
4. Přibližně v polovině výšky plechovky propíchneme jehlou do stěny nádoby malou dírku, kterou pak zvenku dočasně přelepíme páskou. Ani touto dírkou zatím nesmí do plechovky pronikat světlo.
Pozor! Následující kroky je nutné provádět v potemnělé místnosti, kde je jen mírný zdroj světla. Například jedna slabá žárovka na druhé straně místnosti.
Světlocitlivý papír dovnitř vkládejte potmě!
5. Do plechovky vložíme černobílý fotocitlivý papír pro analogovou fotografii, a to tak, aby papír zevnitř nepřekrýval dírku po jehle. Růžky papíru je dobré zevnitř zajistit páskou.
Každá škvíra může výsledek zkazit
6. Částečně odříznuté víčko zavřeme a škvíru pečlivě oblepíme, aby dovnitř nemohlo světlo.
Stromek s výhledem na jih
7. Hotový plechovkový fotoaparát teď stačí umístit na vhodné místo. Dírka by měla mít výhled na jih. Vhodný je balkon, plot nebo třeba strom. Důležité je řádně plechovku upevnit, aby aparát nevlál ve větru.
Tak a teď už jen čekat, co slunce nakreslí
8. Posledním krokem je odlepit pásku, kterou jsme v kroku 4 zalepili dírku čili objektiv. Tím se vlastně otevře závěrka a na papír uvnitř začne dopadat světlo. Začíná velmi dlouhá fáze expozice.
Na solarograf budeme potřebovat:
-
hliníková plechovka
-
jehla
-
nůž
-
nůžky
-
černá elektrikářská izolační páska
-
černobílý fotocitlivý fotografický papír pro analogovou fotografii (ideálně ve formátu 13 x 18 cm)
Rady, tipy a triky:
Čekání na slunce
„Začátečníkům bych doporučoval vydržet alespoň týden. Samozřejmě, čím bude expozice delší, tím více solárních čar pak na snímku uvidíme. Ty čáry jsou vlastně cesty slunce po obloze,“ vysvětluje Maciej Zapiór.
Konec focení
„Když chceme expozici ukončit, tak je nutné znovu zavřít závěrku. Tedy opět přelepit ten malý otvor. Pak teprve lze plechovku odmontovat a přenést do ztemnělé místnosti, kde můžeme papír vyjmout. Bude na něm negativ naší fotografie, který je ještě třeba naskenovat a v jakémkoli grafickém počítačovém programu invertovat barvy, aby vznikl pozitiv.“
A je to!
Po dlouhém čekání se tak konečně objeví solarografický snímek. Světlé přerušované linky, které vzájemně rovnoběžně opisují obloučky po obloze. Každá linka je jeden den, jedna sluneční cesta od východu na západ. Zjistíme tak například, že plochý zimní oblouk se s nadcházejícím jarem začal zvyšovat, což je mimo jiné nepopiratelný důkaz zkosení zemské osy.
Pošlete nám vaše solarografy na redakce@abicko.cz!
