V oblasti mezi řekami Eufrat a Tigris se nacházela jedna z nejstarších civilizací. V Babylonii, části starověké Mezopotámie, psali lidé klínovým písmem na hliněné tabulky. Ty se bohužel do dnešní doby nezachovaly v celku, ale rozpadly se na mnoho částí, z nichž se navíc našly jen některé.
Rozluštění a poskládání fragmentů k sobě je velmi náročné. S rekonstrukcemi dobových záznamů archeologům začala pomáhat umělá inteligence (UI). Bádání, které by samotným výzkumníkům trvalo několik let, automatizované metody výrazně zjednodušují.
Mravenčí práce
Zaniklou babylonskou kulturu se nám postupně daří poznávat právě díky nalezeným úlomkům tehdejších textů. Psané jsou v sumerštině nebo akkadštině. Jedná se však o dávno vymřelé jazyky, které mají složitý systém písma. Zaznamenávány byly pomocí klínopisu, kdy se rákosovými stébly se seříznutými hroty vytlačovaly do vlhkých tabulek z hlíny příslušné znaky.
Výzkumné práce většinou probíhají tak, že se zbytky znaků vyrytých do destiček otisknou na papír, poté se přepíšou a pečlivě porovnávají s ostatními, aby se zjistilo, které části patří k sobě. Tento proces je však velmi zdlouhavý a mnoho úryvků se zatím nepodařilo zařadit.
Jako skládat puzzle
Průběh rekonstrukce starodávných textů připomíná skládání obrovského puzzle, jehož některé dílky se poztrácely. Vědecký tým působící na Mnichovské univerzitě od roku 2018 pomáhá tvořit elektronickou babylonskou knihovnu nazvanou Fragmentarium. V současnosti je v databázi digitálně nahráno přibližně 22 tisíc úlomků tabulek, které jsou fyzicky uloženy v různých koutech světa, zejména v Britském muzeu v Londýně a Iráckém muzeu v Bagdádu.
Speciální algoritmus se postupně učí s nimi pracovat. Cílem je, aby zvládl fragmenty s texty starými tisíce let, které se vědcům nepodařilo identifikovat, začlenit do správných celků. Využívá k tomu porovnání ve třech oblastech: hláskování, rytmu a kontextu.
Starověká óda
Nový nástroj využívá rozsáhlou digitální databázi k tréninku umělé inteligence, která je schopná z jednotlivých útržků sestavit kompletní texty. Starověká díla tak stávají opět čitelnými.
Softwaru se již podařilo rozeznat stovky rukopisů a odhalit mnoho vzájemných vztahů mezi klínopisnými zlomky. Byly objeveny i doposud neznámé žánry. Z patnácti útržků se například podařilo sestavit hymnu na Babylon, která je prvním chvalozpěvem oslavujícím město v tamější literatuře.
Další část příběhu
Na konci minulého roku umělá inteligence objevila dosud neznámý kus eposu o Gilgamešovi, a to na tabulce s nově identifikovaným opisem pocházejícím zhruba z roku 130 př. n. l. Německá univerzita nyní vydává digitální verzi eposu o Gilgamešovi, která obsahuje přepisy veškerých objevených částí. Pracuje také na zpřístupnění databáze, ve které jsou ještě tisíce úlomků, které nebyly zařazeny, široké veřejnosti. Najít spojení mezi roztříštěnými kusy je totiž zásadní pro porozumění ztracené babylonské kultuře.
Epos o Gilgamešovi:
Nejstarší dílo světové literatury
Legendární Epos o Gilgamešovi se řadí k nejstarším dochovaným dílům světové literatury. Pojednává o sumerském králi historického městského státu Uruk. Vládce jménem Gilgameš prožívá mnohá dobrodružství, která provází jeho cestu za hledáním nesmrtelnosti.
Původní podoba eposu je stará zhruba čtyři tisíciletí, v průběhu let však vzniklo mnoho dalších znění, které příběh převyprávějí. Mezi známé patří akkadská verze, která je napsána na dvanácti tabulkách. Podobně jako u jiných literárních děl z té doby se však dochovaly pouze zlomky a text není kompletní.
