Píšeme-li v ábíčku o robotech, obvykle se rozplýváme nad tím, jak jsou výkonní a mrštní, ať už jde o roboty Spot a Atlas od Boston Dynamics nebo Digit od Agility Robotics (článek vyšel v ABC 12/2023 a najdete ho i tady).
Jenže hlavní výhodou pomocníka s názvem SlothBot je to, že je neskutečně pomalý. Koneckonců není se čemu divit. Jeho jméno je totiž složeninou anglického slova sloth (lenochod) a robot. Tvůrci ho neváhají přirovnat ke slavnému marsovskému Roveru na povrchu rudé planety.
Robot SlothBot
Nový vynález je líný a to je výhoda!
„Rychlost nebyla u vozítek na Marsu vůbec důležitá. V průběhu svého velmi pomalého projíždění planety ale zjistila řadu cenných poznatků,“ vysvětluje profesor Magnus Egerstedt z Georgijského technického institutu.
Umělý robotický lenochod SlothBot se pohybuje jen tehdy, když doopravdy musí, a je napájen výhradně ze solárních panelů. Stejně jako jeho skutečný protějšek se umí zavěsit na větev (respektive kabel) a lebedit si, dokud nesesbírá potřebná data.
Techno lenochod míří do Amazonie
Egerstedt získal inspiraci na vytvoření robota SlothBota, který pochází převážně z dílů vytištěných na 3D tiskárně, v průběhu své návštěvy Kostariky. Pozoroval zde opravdové lenochody dvouprsté při shánění potravy a všiml si, že jejich nevelká rychlost je ve skutečnosti strategickou výhodou.
Po návratu domů stál u zrodu společného programu své univerzity a Botanické zahrady v Atlantě. Krátkodobým cílem bylo ověřit, že propojení techniků a přírodovědců má smysl. Tím dlouhodobým pak je vypuštění SlothBotů do deštných pralesů, kde budou bez potřeby doplnění energie či údržby sbírat jinak těžko dosažitelná data, například o interakcích mezi rostlinnou a živočišnou říší.
Robot SnotBot:
Moderní technika? Drony pro kytovce
Společnost Ocean Alliance se snaží o něco podobného. Výzkumu velryb se po celém světě věnuje již od roku 1971. Na začátku 21. století se sice výrazně zdokonalily metody analýzy vzorků, nikoliv však jejich sběru. Mezi lety 1998 a 2014 výzkumníci provedli přes 1700 biopsií s důrazem na kolekci toxikologických dat o nakažlivých nemocech velryb, data ale museli získat invazivně z velrybí kůže nebo tuku.
Sběr dat se ale nyní zcela proměnil a zároveň výrazně zrychlil díky novým dronům, které do Petriho misek nabírají materiál z takzvané výdechové fontány kytovců. Jejich jméno je SnotBot a jde opět o složeninu, tentokrát ze slov robot a snot (česky bychom řekli sopel nebo nudle u nosu).
Bezpečnost především
Samotná zvířata přítomnost robotických vědeckých asistentů přelétajících nad svými zády snáší překvapivě dobře. Například ze 700 dosud uskutečněných přiblížení dronu SnotBot k velrybám došlo k jakékoliv reakci zvířete jen ve 3 případech, což činí pouhá 0,4 %.
Minimalizace stresové odpovědi patří mezi jeden z hlavních benefitů nových výzkumných dronů. Rozsah dat, která lze získat touto zcela neinvazivní metodou, je přitom skutečně veliký. Ze sesbíraných „nudlí“ umí vědci rozklíčovat DNA, změřit hladinu stresových hormonů nebo ověřit, zda je velryba březí či nakažená nějakým mikrobem.
Věda ke stáhnutí pro všechny
Dalším velkým přínosem je podle vědců z programu SnotBot i takzvaná demokratizace vědy. Nákresy strojů jsou často publikovány v režimu volného přístupu, takže si je může každý stáhnout, a zařízení se dají seskládat z dílů běžně dostupných v modelářských obchodech či u 3D tiskařů.
Díky tomu mají možnost sbírat nové vědecké poznatky a publikovat zajímavé studie i lidé, kteří by se dříve k výzkumu přírody dostávali jen velmi těžko skrze univerzity a složitě dosažitelné granty. Tak na viděnou u velryb či lenochodů! 🐋 🦥
Co dalšího umí robotičtí pomocníci?
Inovativnímu využití chytrých technologií v přírodovědě se v současnosti věnují desítky různých výzkumů po celém světě. Mnoho z nich je velmi zajímavých a v ábíčku o nich určitě brzy uslyšíte.
Roboti či drony se nově používají například k ochraně stád zvířat před predátory. Inspirují se třeba čeští farmáři, kteří nyní požadují odstřel chráněných vlků? Roboty lze využít také k inseminaci či přenosu živých embryí, užiteční mohou být i při monitorování zvířat vypuštěných ze zajetí do volné přírody. Možnosti jsou zkrátka téměř neomezené a jediným limitem je šikovnost a představivost vědců.
