Co mají společného koňské kočáry a povozy se značkou Tatra? Víc, než si myslíte! Tatra je totiž třetí nejstarší fungující automobilová značka na světě. Její zakladatel Ignác Šustala začínal v polovině 19. století v Kopřivnici výrobou právě těchto produktů. Spalovací motor tehdy ještě ani pořádně neexistoval.
O víc než 150 let později patří jeho značka Tatra v oblasti nákladních aut k nejznámější a nejspolehlivější. V minulosti zvítězily nákladní vozy Tatra 815 několikrát na Rallye Dakar a zásadní místo mají po desetiletí i v české armádě. Pro jejich odolnost zlidovělo pořekadlo „Tatra nezná bratra“.
Vodíková Tatra pětačtyřicítka
Snaha o nahrazení fosilních paliv ekologičtějšími alternativami se nevyhýbá ani nákladním autům. Zatímco Tesla se svým tahačem Semi sází na baterie a čistokrevný elektrický pohon, Tatra strávila tři roky vývojem vodíkového pohonu.
Nedávno v Ostravě slavnostně představila prototyp vodíkového náklaďáku Tatra Force e-Drive, který celkově váží až 45 tun. Stavba vodíkového pohonu není jednoduchá věc, a tak se na ní podíleli i specialisté z Vysoké školy chemicko-technologické a Centra výzkumu Řež.
Palivové články a baterie v náklaďáku
Základním stavebním kamenem nového vodíkového náklaďáku Tatra Force e-Drive je podvozek Tatra 815-7 se čtyřmi nápravami. Ten se obvykle používá pro vojenské aplikace. Tři nápravy jsou poháněny synchronním elektromotorem o trvalém výkonu 480 kilowattů (kW) a točivém momentu 2300 newtonmetrů.
Dvě jednotky vodíkového palivového článku, každá o výkonu 100 kW, jsou umístěny ve speciálním kontejneru hned za kabinou. To trochu ubírá místo pro nástavbu a omezuje objem nákladu. Palivové články doplňuje ještě li-ion baterie o kapacitě 171 kilowatthodin. Tu lze samozřejmě externě nabíjet.
Pro cestu do dolů
Baterie a palivové články spolupracují tak, aby v každém okamžiku dodávaly energii co možná nejefektivněji. Při rozjezdu tak jde elektřina obvykle z baterie, protože palivové články nedokáží tak rychle dosáhnout plného výkonu. Během jízdy už se energie čerpá z vodíkových palivových článků.
Vodík se ukládá v šesti tlakových lahvích o celkové kapacitě 30 kilogramů plynného vodíku. Načerpání vodíku do prázdných nádrží trvá několik minut.
Tatra navrhla svůj vodíkový prototyp jako důlní speciál pro využití v těžařském průmyslu. To je jedno z nejnáročnějších prostředí. Auta musí mít co nejvyšší nosnost, stoupavost a navíc by měla zdolat i velmi obtížný terén. Naopak tu není potřeba vysoká maximální rychlost.
Načerpejte zelený vodík
Evropa se snaží pomalu zbavovat fosilních paliv, hlavně těch z východu. Vodík se může stát zajímavou alternativou – nejen k naftě ve velkých nákladních autech, jako je třeba Tatra, ale i k zemnímu plynu pro vytápění.
Jedním z problémů, které je potřeba na cestě k vodíkové budoucnosti vyřešit, je ale jeho výroba. Ta je energeticky nákladná a drahá. Firmy se proto čím dál tím víc soustředí na výrobu vodíku z přebytků obnovitelných zdrojů, jako jsou větrné a solární elektrárny. Takový vodík se pak označuje jako „zelený“.
Vodík v Česku:
V Česku existují plány na výrobu až 30 000 tun zeleného vodíku ročně. Nedávno byl v Napajedlech u Zlína spuštěn první průmyslový elektrolyzér, který denně dokáže vyrobit až 82 kg vodíku a ročně tak dokáže uložit energii 246 MWh. Vodík vyrábí s pomocí elektřiny z vlastní střešní solární elektrárny o výkonu 611 kW. Součástí areálu je i plnicí stanice, takže se tam možná někdy objeví i Tatra Force e-Drive. Z Kopřivnice to má přesně 100 km!
ABC TV: Složili jsme si Tatru T148 • Zdroj: ABC
