Britská organizace DEEP Research Labs si vytyčila velmi ambiciózní cíl. Do roku 2027 chce z lidí udělat živočišný druh, který permanentně žije pod mořskou hladinou. Iniciativa zvaná „Make Humans Aquatic“ (doslova bychom přeložili jako „udělejme lidi vodními“) ovšem rozhodně nepočítá s tím, že by nám už za čtyři roky narostly ploutve jako postavičkám od Disneyho.
Lidé se zabydlí v mořích
Aby se mohli lidé v mořích zabydlet, budou potřebovat moderní a bezpečné stanice, které budou dostupné ponorkami. A právě ty designují inženýři v Londýně a také v půlmilionovém městě Bristol na pomezí Anglie a Walesu.
Právě u velšských břehů by měl zanedlouho najít svůj domov prototyp základny vycházející ze systémů podmořských ubikací Sentinel (Hlídka). Její design stojí někde mezi ilustracemi z vědecko-fantastických knih a Mezinárodní vesmírnou stanicí ISS.
Slunce, zdroj života - i na podvodní základně
Podvodní základny tohoto typu by měly stát v hloubce 200 metrů, tedy přesně na pomezí zón zvaných odborně epipelagiál a mezopelagiál. Právě sem „prosakují“ nejdelší sluneční paprsky a jde o poslední zónu, kde ještě probíhá fotosyntéza v mořských řasách.
Uvádí se, že zde najdeme až 90 % všech mořských rostlin a živočichů. Pod ní se už nachází batyál a především abysál, zabírající až 80 % prostředí oceánů. Sem už neproniká žádné sluneční světlo, a tak zdejší život probíhá ve věčné tmě. Slovo „abyssos“ v řečtině znamená bezedný, ale také peklo.
Málo prozkoumaná oblast
Podmínky v připravované stanici však v žádném případě peklo nepřipomínají. Jeden výzkumný cyklus s posádkou by měl trvat asi 28 dní, během něj by měli vědci získávat nové informace o mořském prostředí 24 hodin denně.
„Abychom mohli zachovat a chránit oceány, musíme jim rozumět. Oceány jsou středobodem mnoha generačních změn, kterým dnes čelíme, a dávají nám příležitosti, které ještě ani neumíme uchopit. Jsou zdrojem každého našeho dechu, ovlivňují počasí i klima. Přesto jim až překvapivým způsobem nerozumíme,“ vysvětluje ředitel evropských operací DEEP Steve Etherton.
Jako stavebnice LEGO
Jihozápadní cíp Británie si firma zvolila jako svoji první lokalitu proto, že má tato část země dlouholeté zkušenosti se stavbou lodí i ponorek.
Plánovaná stanice má být modulární a škálovatelná, stejně jako v případě ISS se tedy počítá s tím, že se nejdříve postaví základní části nutné pro chod zařízení a později se budou „přilepovat“ další výzkumné moduly na objednávku - prostě jako u stavebnice LEGO. V případě potřeby je také možné část stanice nebo její celek vyzvednout a umístit do jiné lokality.
Lék na dlouhověkost
Součástí iniciativy je i příprava pro DEEP Campus – obří testovací a školicí středisko pro mořské výzkumníky. Co přesně budou vědci pod vodou zjišťovat? Organizace by se přednostně chtěla zaměřit na dvě oblasti.
Tou první je zachytávání uhlíku ve světových oceánech (o další připravované čističce jsme psali v ABC 15/2023). Druhou pak farmaceutický výzkum se specializací na nové formy léků a inovativní medicínské postupy. Není bez zajímavosti, že podle některých teorií může právě dlouhodobý pobyt pod hladinou oceánu prodlužovat lidský život.
Historie podmořských stanic:
Conshelf, SEALAB, Tektite, La Chalupa a Aquarius
Systém Sentinel od DEEP Research Labs rozhodně není prvním pokusem o podmořskou stanici. Už v šedesátých letech 20. století vědci sestrojili trojici stanic zvaných Conshelf. Jejich provoz byl ale dlouhodobě neudržitelný, protože nebyly bezpečné a vyžadovaly neustálou podporu z okolních lodí, které do nich čerpaly vzduch.
Americká vláda sestrojila také tři stanice SEALAB, na nichž testovala, jak dlouho tu vydrží žít různorodí živočichové. Dvě stanice s názvem Tektite zkoušela i NASA, u pobřeží Portorika stála v 80. letech také základna s poetickým názvem La Chalupa. Jedinou funkční podmořskou stanicí dnes zůstává Aquarius (Vodnář) v hloubce 19 metrů poblíž floridského ostrova Key Largo.
