Mrzne a bývalé vojenské letiště ve středočeských Milovicích pokrývá sníh. Svému účelu – byla to v minulosti základna sovětských vojáků – už ale dávno neslouží. Dnes je z něj testovací polygon pro robotická auta. Tým ábíčka dorazil na místo, aby si na vlastní kůži vyzkoušel, jak fungují nejrůznější chytré senzory dnešních aut. Každé čtvrté auto na světě je vybaveno alespoň jedním senzorem společnosti Valeo a právě ta pro nás ukázku připravila.
Počítač v kufru auta
Naší první zastávkou je malé vyhrazené parkoviště. Tam na nás čeká na první pohled normální auto. Když ale nahlédneme do kufru, najdeme tam velký počítač. Kabinou se vinou nejrůznější kabely. Jde totiž o testovací vůz, jehož senzory byly demontovány. Na jejich vstupy zapojili technici speciální počítač. Auto tak kolem sebe „vidí“ to, co oni naprogramují. Například virtuální město, které vidíme na speciálním monitoru instalovaném na palubní desce.
Virtuální bouračka
Takže ačkoliv se ve skutečnosti pohybujeme po prázdném parkovišti, auto si myslí, že jede městskou ulicí, ve které jsou zaparkovaná auta. Jakmile zkusíme zatočit a nabourat do virtuálního auta, které vidíme jen na monitoru, auto aktivuje nouzové brzdění. Technici nám vysvětlují, že jim to nesmírně ulehčuje práci při testování bezpečnostních funkcí. Nemusí totiž pořád dokola stavět makety aut nebo budov. Prostě si je vytvoří ve 3D programu a nahrají do auta.
Automatická formule
Přesunujeme se k další ukázce. Studenti z VUT Brno nám chtějí ukázat svou plně robotickou elektrickou formuli. Jenže je asi příliš velká zima a auto se odmítá hnout. I to se někdy stává. Alespoň jsme si ověřili, že být technikem a inženýrem je hlavně o tom hledat chyby a řešit neočekávané problémy.
Adrenalinová jízda proti chodcům
Nevadí, jdeme dál! Čeká na nás adrenalinová jízda proti modelovým chodcům. Nasedáme do běžného, nijak neupraveného auta a rozjíždíme se po bývalé přistávací dráze. Ze strany náhle vyrazí barevná figurína. Senzory auta ji zaregistrují a okamžitě brzdí. Vůz zastaví pár centimetrů od figuríny.
Test vypadá jednoduše, ale není. Jde o synchronizaci. Auto musí komunikovat s řídicí jednotkou figuríny tak, aby vyrazila do silnice v přesně daný okamžik. Figurínu veze speciální kovový skateboard s miniaturními kolečky, takže je potřeba extrémně rovný povrch. Celý systém navíc musí být certifikovaný odpovídajícími autoritami. Výsledkem je, že zdánlivě jednoduchá figurína stojí vyšší desítky tisíc korun.
Mario Kart v reálu!
Poslední ukázka je pro naši výpravu nejzajímavější. Usedáme do auta a spolujezdec dostává do ruky tablet. Jakmile jej otáčí do stran, otáčí se i volant auta, ve kterém sedíme. Nakloněním tabletu dopředu přidává plyn, dozadu brzdí. Auto takto „bezdrátově“ ovládá spolujezdec a testovací řidič jen hlídá, aby se něco nestalo.
Je to skoro jako hrát Mario Kart, jenom s opravdovým autem. Téhle technologii se říká „steer-by-wire“ neboli řízení po drátě. Znamená to, že volant – v tomto ukázkovém případě tablet – nemá žádné mechanické spojení s koly. Jedním z prvních běžně prodávaných aut, které takto funguje, je nový Tesla Cybertruck.
Sci-fi již dnes ve vašem autě
Téměř všechny systémy, které jsme otestovali, dnes najdeme v sériově vyráběných autech. Dohromady zvyšují bezpečnost pro cestující i další účastníky provozu. Především ale ukazují, kam se budou auta vyvíjet v dalších letech – směrem k částečně a plně robotickému řízení.
Robotická auta už nejsou sci-fi, můžeme je na několika místech na světě potkat. A některé robotické funkce už najdeme i v běžných autech. Všechno směřuje k tomu, že jednou nasednete do auta, řeknete nebo ukážete mu, kam chcete jet, a ono vás tam samo zaveze.
Robotická auta současnosti:
V Tesle už to ví
Plně robotické řízení už několik let slibuje americká automobilka Tesla. Pořád není hotové, ale to, co má, se dá označit za nejpokročilejší systém autonomního (robotického) řízení v běžně dostupných autech.
Třeba na dálnici, kde je provoz nejpřehlednější, může auto fungovat prakticky samo. I přesto ale musí řidič sedící za volantem neustále sledovat okolí a být připraven kdykoliv převzít řízení.
Lelkování za volantem
Tesle aktuálně šlape na paty Mercedes se systémem Drive Pilot. Sestává z mnoha senzorů: kamer, mikrofonů, LiDARu (laserový radar), klasického radaru, ultrazvukových senzorů a dalších důležitých prvků.
Na rozdíl od systému Tesly nevyžaduje, aby řidič dával neustále pozor. Musí jen zůstat v sedadle a nesmí usnout. Má i další omezení: Nefunguje za špatného počasí tam, kde není jasné silniční značení (bílé čáry na silnici) nebo když se auto před vámi od vás příliš vzdálí.
Robotické taxi
Ve světě nicméně existují i pokročilejší robotická auta. V amerických městech Los Angeles, Phoenix a San Francisco provozuje firma Waymo robotickou taxislužbu. Plně robotická auta se umí proplétat i složitými dopravními situacemi.
Waymo tvrdí, že během více než 11 milionů najetých kilometrů roboauta prokázala, že jsou výrazně bezpečnější než lidský řidič. Způsobila o 85 % méně nehod se zraněním a o 57 % celkově méně vážných nehod.
A to by přesně měla být hlavní výhoda roboaut. Výrazně vyšší bezpečnost a komfort. V robotickém autě budou mít lidí během cesty čas si vyřídit, co potřebují, protože už se nebudou muset soustředit na řízení samotné.
Hipík s robotickým mozkem:
Nová elektrická dodávka Volkswagen ID. Buzz čerpá inspiraci z legendárního „hippie busu“. Tak se označuje první vůz Volkswagen Type 2, který si v USA oblíbili členové hnutí hippies v 60. letech minulého století. Vyráželi s ním na cesty po celých Spojených státech. Tehdy ještě ale do nádrže čerpali benzin, dnes nabíjí do baterií elektřinu.
Kolem Mnichova a v texaském Austinu se těchto kousků prohání několik. Jde ale o testovací prototypy, které navíc umí jezdit zcela autonomně – jsou to robotické verze. Mají si poradit i s těmi nejobtížnějšími situacemi na silnici. Jejich testování bude probíhat několik let.
