Představte si, že se u vás doma rozbije pračka, lednička nebo televize. Jenže co teď s ní? Většina našich čtenářů určitě dobře ví, že v každém městě i větší obci je k dispozici speciální kontejner nebo funguje sběrný dvůr se zpětným odběrem objemného elektroodpadu.
Tam je možné nefunkční spotřebič dovézt a specializovaná firma jej poté rozebere na malé součástky. Některé je možné znovu využít, jiné alespoň ekologicky zlikvidovat, aby nedošlo ke znečištění přírody těžkými kovy a toxickými látkami.
Kolona odpadků z Prahy do Súdánu
Jenže s takzvaným neviditelným elektroodpadem je to úplně jinak. Většinou jde o zařízení tak malá, že se vejdou do domácího odpadkového koše, a většina lidí na této planetě se bohužel ani na vteřinu nezamyslí a prostě je tam vyhodí, protože je to pohodlné. Mnoho cenných, ale zároveň přírodě a zdraví škodlivých materiálů tak končí na skládkách a ve spalovnách odpadu.
Pokud si neumíte 9 milionů tun elektroniky představit, pak vězte, že kdyby se toto množství naložilo na běžná nákladní auta, stála by v nepřerušované 5640 km dlouhé koloně - z Prahy až do Súdánu.
Kouření škodí i přírodě
Vědci z neziskové organizace WEEE Forum, která s novým výzkumem a vyčíslením škod přišla, upozorňují na to, že trend souvisí s rozvojem internetu věcí (IoT). Tedy, že chytré technologie musí být úplně ve všem a postupně dochází k elektronizaci mnoha běžných předmětů.
Jako příklad uvádějí jednorázové elektronické cigarety (tzv. vape), elektrické zubní kartáčky, svítící trička, holicí strojky, sluchátka, nabíječky, žárovky nebo dálkové ovladače. Třetinu neviditelného odpadu tvoří elektronické hračky jako autodráhy, vláčky, drony nebo zpívající knížky a plyšáci.
Odpadky za všechny peníze
O co přesně vyhazováním těchto věcí do koše jako lidstvo přicházíme? Předně jde o drahé kovy v čele se zlatem nebo lithiem. Ale i další suroviny je velmi náročné dobývat a jejich těžba v rozvojových zemích je často spojená s porušováním lidských práv. Jmenovitě jde o měď, zinek, nikl, stroncium či cesium, to vše v souhrnné hodnotě asi 10 miliard dolarů ročně (200 miliard Kč).
Neviditelný elektroodpad navíc obsahuje nezanedbatelný podíl plastů, jejichž výroba je taktéž environmentálně náročná a není zase tak složité je recyklovat.
Evropa vyhazuje méně
Řešení aktuální situace má dvě roviny. Tou první je pokrok ve výzkumu recyklačních technologií tak, aby bylo zpětné získávání kovů z odpadu ekonomicky rentabilnější než jejich dobývání v chudých regionech Afriky.
Tou druhou je samozřejmě vzdělávání populace po celém světě a rozšiřování možností pro recyklaci elektronických zařízení, a to i těch úplně maličkých. V Evropě jsme na tom relativně dobře, vybere se tu 55 % vyprodukovaného elektroodpadu.
Jenže například v USA ročně končí na skládkách 151 milionů mobilních telefonů – to je 416 tisíc denně! Úplně nejhorší poměr mezi produkcí a recyklací má (možná trochu překvapivě) region Austrálie a Oceánie.
Začněte třídit
Situace ohledně neviditelného elektroodpadu doprovází problematiku klimatických změn a vypouštění škodlivých skleníkových plynů do ovzduší. Každý z nás by měl přispět svým dílem a minimalizovat svou environmentální stopu – a všichni, kterým na naší planetě a vlastní budoucnosti záleží, to dělají.
---
Nanoroboti rozebírají elektroniku
Odpovědí na otázku, jak levně vytřídit kovy z miniaturních elektronických zařízení, mohou být již brzy nanobiotechnologie.
Malinkatí roboti o velikosti nepřesahující několik nanometrů, tedy velikost jednotlivých živočišných buněk, na sebe dokáží těžké kovy navázat a připravit je k dalšímu využití. Představují tak alternativu k drahým metodám hydrometalurgie a pyrometalurgie, tedy použití kapalin či tepla k extrakci vzácných kovů.