Zajet s autem k čerpací stanici je dnes stejně běžné jako jít do obchodu pro pár housek. Věděli jste ale, že ještě na přelomu 19. a 20. století se benzin do aut kupoval v lékárnách a drogeriích? Později se dal koupit ve skleněných nádobách ve vybraných hotelech nebo obchodech.
První čerpací stanice se u nás objevila teprve v roce 1923. Tehdy u nás jezdilo několik desítek tisíc aut a motocyklů. Dnes, o sto let později, napočítáte na českých silnicích kolem šesti milionů aut a benzinek kolem nich stojí asi 7600. Řidiči průměrně utratí každý den za pohonné hmoty stovky milionů korun.
Auto, které netankuje
Snad každý řidič se alespoň jednou zasnil: „Co kdyby existovalo auto, do kterého bych nemusel doplňovat palivo?“ Odpověď na tuto otázku nabízí zařízení, které právě letos oslavilo 70 let od svého vzniku. Je to fotovoltaický solární článek. Můžeme je běžně vidět na střechách domů i ve velkých solárních elektrárnách. A někteří koumáci z nich dokonce staví solární auta.
Vědecká auta a jejich závody
V roce 1987 poprvé proběhl závod World Solar Challenge. Univerzitní týmy z celého světa a soutěžily v tom, kdo dokáže postavit lepší solární auto. Závod se jezdí dodnes a výsledkem jsou známé „solární placky“ – podivuhodná plochá vozítka, která konstrukčně připomínají víc jízdní kola než auta.
Mají tenká kola, přísně aerodynamický plochý tvar a celá jejich vrchní strana od zádě přes střechu po příď je pokryta solárními panely. Energie ze solárních panelů může přímo napájet elektromotor nebo nabíjet baterii, když auto zrovna stojí. Díky tomu dokáží taková „auta“ ujet na jedno nabití třeba 1000 km. Má to ale jeden háček: Musí svítit slunce.
Čerpací stanice u domu:
Jak se nabíjí elektroauto?
Na slunce po městě
Právě praktické překážky jsou důvod, proč solární auta dlouho zůstávala výzkumnými projekty. Změna nastala před pár lety díky pokračující miniaturizaci, zlepšování kvality a snižování cen baterií, elektropohonu a solárních článků. V Německu vznikl projekt čtyřmístného solárního auta Sion od firmy Sono Motors.
Šlo o malé auto do města podobné třeba modelům Škoda Fabia. Jeho kapota byla kompletně pokryta solárními články. Po mnoha letech vývoje se ale ukázalo, že velkovýroba není tak jednoduchá. Plány na solární auto Sion byly proto zrušeny.
Firma se místo toho soustředí na dodávky solárních stavebnic pro autobusy a nákladní auta. Pokrytí těchto velkých aut solárními panely jim umožňuje výrazně snížit spotřebu paliva – elektřina totiž pohání třeba klimatizaci a další palubní spotřebiče – a tím ušetřit náklady.
Výroba? Superdrahá!
Ještě odvážnější projekt Lightyear 0 vznikl na univerzitě v nizozemském Eindhovenu v Nizozemsku. Vůz sliboval dojezd na jedno nabití až 725 km, tedy mnohem více, než je dnes u elektromobilů běžné.
Díky integrovaným solárním panelům o ploše 5 m² si mělo auto být schopné samo vyrobit každou hodinu, kdy stálo na slunci, elektřinu pro až 12 km dojezdu. V létě dokonce až o 70 km za den.
Před dvěma lety se auto začalo vyrábět, ovšem za horentní sumu skoro šesti milionů korun. Asi nikoho nepřekvapí, že o něj byl mizivý zájem a po měsíci byla výroba ukončena. Firmu před bankrotem zachránili investoři a díky tomu se mohla zaměřit na vývoj výrazně levnějšího modelu Lightyear 2, který má přijít na trh příští rok.
Solární tříkolka Aptera
I příběh další firmy dokazuje, že solární auta to nemají jednoduché. Americká firma Aptera už jednou zbankrotovala, protože chtěla vyrábět extrémně úsporné auto se třemi koly – dvě vpředu, jedno vzadu. Osm let po bankrotu se její původní zakladatelé dali znovu dohromady a rozhodli se, že to zkusí ještě jednou. Svou elektrickou tříkolku vylepšili o kapotu pokrytou solárními panely.
Dvoumístné plně elektrické „auto“ připomínající jezdící vodní kapku díky tomu slibuje dojezd až 1600 km na jedno nabití. A na rozdíl od evropského Lightyear 0 nemá být ani tak drahé – od půl milionu až po asi milion korun. Apteru si zatím zarezervovalo více než 2000 lidí a začátkem příštího roku by se měla rozjet výroba.
Jsou mezi námi
Zdálo by se, že zájemci o solární auta mají těžké pořízení. Nakonec ale přeci jen existuje jeden výrobce, který dokáže jejich přání už dnes alespoň částečně splnit. Je jím japonská Toyota se svým hybridem Prius.
Jeho nejnovější pátá generace nabízí v nejvyšší výbavě zabudovaný střešní solární panel. Elektřina se ukládá přímo do baterie auta. Každý den dokáže vyrobit dostatek elektřiny až pro 8 km čistě elektrické jízdy – v našich podmínkách je to až 1200 km za rok, které auto může ujet pouze na slunce.
Domácí elektrárna
Od Priusu je už jen malý krok k tomu uvědomit si, že v kombinaci s domácí solární elektrárnou se každý elektromobil nebo plug-in hybrid může stát solárním autem. Stačí, když ho budete ze své elektrárny pravidelně nabíjet.
Sluneční paprsky tak můžete pomocí tepelného čerpadla proměnit na teplo svého domova, pomocí elektrického bojleru na teplou vodu a pomocí elektromobilu také ve výlety, cesty do práce nebo na nákupy.
Stella Terra:
Solární teréňák, který přejel celé Maroko
Studenty z Technické univerzity v Eindhovenu solární auta fascinují. Kromě základu pro Lightyear 0 tam nedávno postavili také Stella Terra – první solární off-road. A aby ukázali, že funguje, vydali se s ním na 1000 km dlouhou cestu přes slunné Maroko.
Auto má max. rychlost 145 km/h a na jedno nabití baterie dokáže ujet 710 km po silnici nebo 550 km v terénu. Během testu se ukázalo, že „žere“ dokonce o třetinu méně, než studentský tým čekal. Váží přitom pouhých 1200 kg, tedy o čtvrtinu méně než běžné SUV.
