V Praze se v současné době buduje už čtvrtá linka metra s označením D. Po dokončení kolem roku 2031 půjde o nejvyspělejší část podzemní dopravní sítě, kde budou jezdit plně automatizované vozy bez řidiče. Pro hlavní město to znamená pár hlubokých jam, ale jinak probíhají téměř veškeré práce neviditelně hluboko pod povrchem.
Podzemní dráha před půl stoletím
Kdybyste se strojem času vydali do Prahy před 55 lety, viděli byste kolem sebe jedno velké staveniště. Na konci 60. let minulého století se totiž naše hlavní město po letech příprav dočkalo výstavby své historicky první části metra neboli podzemní dráhy. V Londýně, Paříži nebo Budapešti už přitom takzvaná „podzemka“ fungovala déle než půl století.
Velké plány pro Prahu
Plány pro pražské metro se přitom objevily už dlouho předtím. Kolem roku 1900 se budovala nová kanalizace a právě tehdy padly první návrhy využít prováděné práce i k vybudování podzemky. Přišel s nimi pražský obchodník Ladislav Rott.
Ve 20. letech se začalo o stavbě uvažovat vážně. Byly vypracovány dopravní studie, které zjišťovaly dopravní zatížení, a podle nich byly navrženy hlavní linky metra. Do značné míry odpovídají tomu, co se o dalších 40 let později skutečně začalo v Praze budovat. Hlavním cílem bylo odlehčit dopravě na povrchu a usnadnit a zrychlit cestování mezi jednotlivými částmi rozrůstající se Prahy.
Metro jako kryt
Do stavby pražského metra promluvilo nakonec nejvýrazněji soupeření světových velmocí USA a Sovětského svazu. Jakmile se objevila hrozba jaderné války, začalo se o metru uvažovat nejen jako o dopravní tepně, ale také jako o podzemním krytu. Proto byly návrhy přepracovány.
Původně nemělo metro vést vůbec hluboko, mělo jít je o jakousi železnici vedenou pár metrů pod zemí. To by ale nebyl účinný kryt před teoretickým jaderným výbuchem. A tak se rozhodlo o pořádném zahloubení metra několik desítek metrů pod zem.
První zkušební stanice vznikla v letech 1953–1957 na Klárově nedaleko Strakovy akademie – Úřadu vlády. Metro tam ale nikdy nejelo, šlo hlavně o to vyzkoušet si stavební postupy a zajistit kryt pro politiky. V roce 1966 se začal už naostro jako první stavět úsek metra linky C mezi Kačerovem a Florencí.
Rozkopané hlavní město
Žádná stavba dosud nezasáhla do centra Prahy tak, jako budování metra. Výstavba prvního úseku trvala dlouhých 8 let. Velká část města byla kvůli tomu rozkopaná. Proti současnému způsobu stavby to byl totiž velký rozdíl.
Dnes razí tunely metra obrovské a plně automatizované razicí štíty. Ty si razí cestu pod povrchem jako žížala a za sebou nechávají hotový tunel. Jenže v 60. letech takové technologie neexistovaly. Často se kopalo z povrchu – například všechny stanice a některé tunely.
Zbylé tunely razili lidé svýma vlastníma rukama s pomocí pneumatických sbíječek. Sami také montovali betonové nebo kovové kusy tunelu. Byla to nesmírně namáhavá a nebezpečná práce. I tak bylo ale možné vyrazit za měsíc třeba 100 metrů.
Návštěva ve sklepě
Někdy se dokonce stalo, že se dělníci prokopali k někomu do sklepa. Zároveň byla během stavby učiněna spousta cenných archeologických nálezů. Pod kostelem sv. Pankráce se třeba našla rotunda z 9. století, jinde zase zbytky starých městských hradeb. Pro veřejnost se pražské metro – linka C – poprvé otevřelo 10. května 1974. Hned ten den ho využilo 300 000 lidí.
Která trasa je nejvytíženější?
Trasa metra C je na mapách značená červenou barvou. Jde o nejvytíženější trasu, která má také nejvyšší přepravní kapacitu. Ve špičce tu vozy metra jezdí v intervalech okolo jedné minuty.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
