Hypersonické rakety: Co se zbraněmi, které se nedají zaměřit?

Historie vojenského využití raket sahá až do 13. století. Umožnil to vynález střelného prachu v Číně. Právě tam se na bojišti poprvé objevily rakety. O sedm století později se staly neodmyslitelnou součástí moderního válčení.

Jejich vývoj se však nezastavuje. Inženýrské týmy po celém světě intenzivně pracují na hypersonických zbraních, tedy na takových, které dokáží létat minimálně pětinásobkem rychlosti zvuku (Mach 5). Týká se to i raket.

Neviditelný torpédoborec USS Zumwalt

Největší armády na světě dnes na hypersonických zbraních pracují, některé už připravují jejich praktické nasazení. Týká se to například stealth (tedy radarově neviditelného) torpédoborce třídy USS Zumwalt amerického námořnictva.

Jde o novou třídu lodí, která tvarem tak trochu připomíná plovoucí žehličku. Původně byla vybavena pokročilým dělovým systémem, který měl ale jeden velký problém: Jediný náboj pro něj stál v přepočtu přes 16 milionů korun. Když by bylo nutné zasypat protivníka dělostřeleckou salvou, pěkně by se to prodražilo.

Jak fungujá hypersonické rakety?

Generálové proto rozhodli lodě přezbrojit na hypersonické rakety. Každá má dvě hlavní části: pomocný raketový stupeň a nosní kužel. První stupeň raketu urychlí na mnohonásobek rychlosti zvuku. Následně uvolní nosní kužel, ve kterém je ukryta výbušná hlavice. A ta po těžko předvídatelné trajektorii pokračuje až k cíli.

Tyto rakety jsou určeny pro střední nebo dlouhé vzdálenosti a nesou konvenční, tedy nejaderné zbraně. Rakety mají označení IRCPS, mezi vojáky se jim však přezdívá Temný orel. Poprvé byly úspěšně otestovány už v roce 2017. 

Rychlý zásah

Armáda USA si od Temných orlů slibuje zásahy velmi cenných a dobře chráněných cílů – například protivzdušnou obranu, prostředky elektronického boje nebo jiné klíčové prvky protivníkovy armády. Obrana proti nim bude obtížná.

Kromě extrémní rychlosti je jejich další výhodou skvělá manévrovatelnost. To, že extrémně rychlá raketa sleduje nejasnou trajektorii, kterou případně může i měnit, výrazně ztěžuje její zaměření. Proti takovým střelám prakticky neexistuje obrana.

Příliš pozdě, generále

Na rozdíl od mezikontinentálních balistických střel (ICBM), které obvykle nesou atomové zbraně, nesledují hypersonické zbraně balistickou křivku. Ta je totiž snadno předpověditelná a přestože ICBM dosahují rychlostí přes přes 20 machů a výšky kolem 1200 km (u nejvýkonnějších typů dokonce až 4500 km), lze je s patřičnými obrannými systémy sestřelit.

Hypersonické rakety se místo toho pohybují v relativně nízkých výškách 20–80 km a po proměnlivých klouzavých trajektoriích. Díky tomu a vysokým rychlostem je radary zachytí, až když už je pozdě.

Hypersonické atomovky

Pojďme se podívat na jinou armádu – na tu francouzskou. Pro hypersonické zbraně připravuje jinou budoucnost než armáda USA. Střela ASN4G má totiž nést nukleární hlavici a už kolem roku 2035 sloužit zemi v rámci jaderného odstrašujícího arzenálu. Bude vypouštěna ze vzduchu, z vylepšených francouzských stíhaček Rafale F5.