Zvláštní české bojové auto: Podívejte se na Tudor s podivnou minulostí

Správné označení „Bojového Tudora“ je pohotovostní osobní automobil Škoda 1101 P. Automobilka v Mladé Boleslavi jich v letech 1948 až 1951 vyrobila 4237 kusů. Sloužily v československé armádě i u pohraniční stráže. Používal je také Sbor národní bezpečnosti (SNB), což bylo tehdejší označení policie. Právě od příslušníků těchto složek si vysloužily přezdívku „Bojový Tudor“ neboli „boják“.

Pohotovostní vozidlo domácí výroby

Důvodem vzniku tohoto nevšedního vozu byl nevyhovující autopark našich ozbrojených složek po druhé světové válce. Pestrá směs typů vozidel z různých zemí, mnohdy ve špatném technickém stavu, byla zdrojem častých potíží.

Stalo se například, že jedné stanici SNB na Šumavě se porouchal ojetý německý VW Kübelwagen KdF, ale automechanici v dílně k němu neměli náhradní díly. Po dlouhém shánění našli u silnice v příkopu opuštěný nepojízdný vrak stejného typu a v něm  potřebnou součástku. „Kaďour“ opět jezdil, dokud se v něm neporouchalo něco jiného. Takových případů bylo tehdy hodně a řada jednotek auta vůbec neměla. Problém nevyřešila ani malá série aut Tatra 57 K, neboli „kačena“. Vedlo to k požadavku na urychlené zavedení nového pohotovostního vozidla domácí výroby. 

Přestavba civilního auta

Vývoj zcela nového typu by byl zdlouhavý. Konstruktéři proto využili podvozek, motor a další části civilního osobního automobilu Škoda 1101 Tudor, jehož sériová výroba začala v roce 1946. Jeho oblou uzavřenou karoserii nahradili pohotovostní čtyřmístnou hranatou, otevřenou, se stahovací plátěnou střechou a sklopným předním sklem a „Bojový Tudor“ byl na světě.

Řidiči na útvarech si vozy oblíbili pro odolnost konstrukce a snadnou údržbu. Přesto, že to vlastně nebyl plnohodnotný terénní automobil, průchodnost terénem a schopnost jízdy po špatných lesních cestách měl mnohem lepší, než se původně předpokládalo.